Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Jak jsem se učil zatlačit oči zemřelému

Uběhlo skoro dvacet let. Během nich si strýc Egon založil rodinu v německém Obergleenu. Se ženou postavili domek a přivedli na svět syna a poté také dceru. My ostatní z této větve žili nadále v Československu. Moje máma si se svým

 bratrem Egonem dopisovali a líčili si život ve svých rodinách.

24 a 39

V roce 1963 jsem mířil ze zaměstnání z ČSAD Sokolov, po Vítězné ulici po levém chodníku k domovu do Dolního Rychnova. Málokdy jsem používal autobus. Šlapal jsem v místech, kde silnice stoupá a byl myšlenkami jinde. Nevnímal jsem okolí. Pojednou jsem si v tomhle zamyšleném stavu uvědomil, že něco není v pořádku. Také už jsem zahlédl při odlepení očí od chodníku, že se po něm proti mně řítí něco bílého. Už to bylo ode mě pár metrů, zrovna jsem si chtěl zachránit kosti skokem na kapotu toho šílence, když to prudce zastavilo.

Za čelním sklem bylo vidět dva páry křenících se zubů. Ty jedny jsem identifikoval jako tesáky mé maminky a ty druhé mi byly neznámé. Jedny zuby i se svým majitelem vylezly. Ten měl postavu obra. Vrhlo se to na mě a zamávalo mou postavičkou v zamořeném sokolovském ovzduší. Když mé nohy opět ucítily zem, pojal jsem podezření, které se také vyplnilo. Matčin úsměv za sklem mi to také potvrdil. Ano, je to její brácha a tedy můj strýc Egon. Já jej vnímám poprvé, nebylo mi ani čtyři ročků, když musel rukovat. Teď na sebe narážíme ve věku 24 a 39. Oddělovaly nás hranice.

Jeho družnost a veselá povaha mě fascinovaly. Konečně vyhrál nad byrokracií a byl vpuštěn do své domoviny, ale pouze na základě toho, že umírá jeho otec Alois. Ten mi nahradil tátu a stal se mi kamarádem a rádcem po tátově padnutí někde před Moskvou.

Egon po příjezdu, natrefil na mou mámu na zahradě a jeli mi naproti.

Teď jsme u postele ležícího nemocného a Egon na něj, no, chlape, to přece nejde, abys tady za bílého dne ležel v posteli, když všude okolo je hromada práce.

 Děda na svého syna, kterého neviděl dvacet let, zamžoural očima a vydal slabé: „Egon…“

„Ano, to jsem skutečně já, táto,“ klekl si k posteli a dva páry rukou se setkaly. Jedny veliké a silné, druhé, kdysi veliké a silné, ale nyní kost a kůže.

Když děda usnul, řekli jsme s mámou v obýváku Egonovi, že děda jezdil dva roky, dokud mohl, do krematoria ve Varech a doma nám pokaždé nadšeně vyprávěl, jaký to je uchvacující pohled, když plameny začínají laškovat s nebožtíky a ti se začínají hýbat jako kdyby obživli. Tohle divadlo ale po čase žijícím zakázali.

Také jeden čas jezdil děda rád do Lokte se najíst. Lebedil si, jaké mají levné maso. Po čase vyšlo najevo, že to bylo maso lidské, od převaděčů přes hranici, kteří své zájemce o útěk likvidovali. Po tomto zjištění byl děda nějaký čas dost zaražený. Chodil neustále na záchod a velice málo mluvil. Do krematoria se sám jako palivo ale těšil. Také se poslední čas velice často ztrácel. Někdy už nevěděl, co dělá, kam jde a kde je. Vlezl do autobusu a někde vystoupil. Já jsem jezdil po okrese na skútru a hledal ho.

V začátcích to bylo ještě jednoduché, když věděl, co dělá. Našel jsem ho pokaždé klečet nebo sedět na sutinách svého rozpadlého domu. Třeba i v dešti hledal s pravým klíčem dveře do domu.

Egon mohl zůstat čtyři dny, v té době jsem poznal, ž má nejen dobré srdce a cit pro lidi, nýbrž také pro auto. Tak citlivého, výborného a při tom rychlého řidiče jsem ještě nepoznal. Za krátkou dobu jsem od něho hodně odkoukal. Svěřil mi svého kadeta do ruky, když jsme spolu jezdili hledat po kraji jeho kamarády z mládí. Všude si mysleli, že jsme bratři se stejnou mentalitou. Trumfl i svého tátu, ale ne o moc, umí slovy rozdávat radost, ale i naslouchat jako kněz ve zpovědnici. Od té doby jsme se stali velkými kamarády a začali si pravidelně psát.

Mám pokoj vedle dědy, jeho stav se po návštěvě Egona trochu zlepšil, ale jen do doby, než Egon zase musel odjet. Pak to s dědou šlo opět z kopce. Celé noci jsem slyšel jeho kašel, rakovina plic.

Bylo krátce před půlnoc, jsem buzen mámou, abych jí šel pomoct s dědou. My ve znamení lva jsme okamžitě probuzeni a připraveni k čemukoliv. Hned u dveří vpravo měl děda větší kachlová kamna a poslední dobou jsme v nich ve dne v noci udržovali oheň, byla mu neustále zima. A přes ta kamna teď byl děda ohnutý. Ve tmě hledal vypínač za kamny, a jak už byl slabý, opřel se při tom levou rukou o rozpálenou plotnu. Bylo cítit rozpálenou kůži. Donesli jsme ho s mámou do postele a ošetřili ránu. Jelikož jsme museli ráno do práce, dohodli jsme se, že se u něho budeme střídat. Neležel jsem ani deset minut v posteli a máma zase přiběhla. Zdálo se jí, že umřel. U postele na dědu koukám, má otevřené oči, ale vypadá, jako kdyby nedýchal. Mohl jsem dělat jen úkony, které mi reprodukovaly různé filmy. Nejdřív jsem přimáčkl své ucho do míst, kde jsem předpokládal dědovo srdce, nic jsem neslyšel. Pak jsem zjišťoval tep na pravé nespálené ruce, nic. Zkoušel jsem tep na krku, nic. Máma mě tiše plačíc pozorovala a řekla, že to všechno také už zkoušela.

„Mámo, děda umřel!“

„Tak mu prosím zatlač oči…“

I tohle znám z filmů, něžně jsem mu shora dolů přejel oběma malíčky po víčkách. Oči se ale dívaly stále. Vzal jsem tedy oba své palce a trochu přitlačil. Už jsem se radoval, že se to povedlo, ale jeho oči se zase pomalu otvíraly. Přestal jsem věřit své diagnóza. Opět jsem všude po jeho těle začal hledat znamení života. Vše bylo stejné, nic! Na své palce jsem tedy přimáčkl ještě víc, dobrý, oči zůstaly zavřeny. Otáčím se na mámu, že jako co teď, asi půjdu zavolat doktora. Máma mi ale očima dávala znamení, abych se podíval na dědu. Otočím se a co vidím, děda už zase koulí očima. Na palce jsem vyvinul už dost velký tlak, dobrý. Skočím pro doktora Nováka, možná ještě bude v hospodě.

Pomalu jsem po špičkách přecházel od dědovy postele po dřevěné podlaze ke dveřím, aby žádné prkno nezavrzalo, oči by se mohly zase otevřít. Teď jsem si teprve začal uvědomovat, že odešel člověk, který mi nahradil mého padlého tátu, který mi dával rady do života, abych nemusel za všech okolností často padat na hubu při získávání zkušeností. Nebrečel jsem, měl jsem jeho školu, chlap musí být tvrdý za všech okolností.

Teď se děda konečně dočkal, bude se v plamenech kroutit v krematoriu. Vlhké oči jsem tedy měl, tomu nebylo možno zabránit, odešel mi nejlepší kamarád. Teď ho nahradí jeho syn...

 

Autor: Horst Anton Haslbauer | sobota 17.6.2023 7:50 | karma článku: 23,62 | přečteno: 520x
  • Další články autora

Horst Anton Haslbauer

Zrychlený přesun na padesát kilometrů

Většina měla hrůzu z tohoto přesunu s plnou polní na zádech. Obávaný den nastal. Zůčastňuje se celý náš motostřelecký pluk v síle mnoha (voj. taj.) mužů. Nevíme, kdo to vede vpředu, ale tempo nasadil slušné. Vzadu uzavírají naši

17.5.2024 v 17:55 | Karma: 15,06 | Přečteno: 267x | Diskuse| Ostatní

Horst Anton Haslbauer

Hydrovosk a maďarský děs

Mám první službu na hlavní bráně. Vycházková uniforma, pistole v pouzdře a zjišťuji nedostatek, naše vycházkové polobotky mají být hnědé. Já, lakomec jsem si doma nové nekoupil a bral na vojnu své kanárkově žluté. Teď je průšvih,

10.5.2024 v 15:29 | Karma: 16,63 | Přečteno: 403x | Diskuse| Ostatní

Horst Anton Haslbauer

Muničák Purkrábka a erotika

Největší drsňáci roty, a těžké případy z bažantů, byli poprvé nasazeni do nejnebezpečnější služby. Samozřejmě nesměl chybět náš trojlístek. Celá stráž stojí na buzerplacu s bojovou malou polní výbavou. Velitel stráže svobodník

4.5.2024 v 9:23 | Karma: 18,99 | Přečteno: 394x | Diskuse| Ostatní

Horst Anton Haslbauer

Tankopark, kapitán Smítko a Patricie

Poprvé naše rota bažantů pochoduje přes Znojmo na jeho druhý konec města, kde se nalézá náš tankopark.Ti, kteří ještě neměli vycházku, šíleli při pohledu na holky, které se objevovaly. Ony se procházely po chodníku, my šlapali po

28.4.2024 v 10:04 | Karma: 16,31 | Přečteno: 281x | Diskuse| Ostatní

Horst Anton Haslbauer

Vojín Valda má další dotaz

"Večierka!" to zaječel na chodbě hlas svobodníka Junáska, který ještě nedávno takhle hlaholil na Slovensku na ovce svých rodičou. Teď má dozorčího roty a musí plnit vojenské příkazy. Už také vklouzla jeho hlava do našeho pokoje,

19.4.2024 v 18:18 | Karma: 20,57 | Přečteno: 556x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny

17. května 2024  14:16

Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...

Sudetští Němci na sjezdu pochválili dialog s Čechy. Zahráli i českou hymnu

18. května 2024  12:35

V sobotu, na druhém dni sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL), které zastupuje zájmy...

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

Rakouské Zelené do eurovoleb povede mladá aktivistka. Je nezkušená a lže, zní

18. května 2024  11:55

Lídryně kandidátky rakouské vládní strany Zelení do Evropského parlamentu Lena Schillingová se od...

Nehoda kamionu na osm hodin zastavila provoz na D35 u Olomouce

18. května 2024  7:39,  aktualizováno  11:42

Kvůli nehodě kamionu byla dnes časně ráno uzavřena dálnice D35 u Olomouce-Nemilan ve směru na...

  • Počet článků 624
  • Celková karma 17,75
  • Průměrná čtenost 758x
Nejstarší z pěti sourozenců. Máma byla jak ředitelkou, tak klaunem tohoto cirkusu. Knihy o tom jsou v knihkupectvích a jako E-knihy (www.palmknihy.cz/transfuze-antona-horsta.html + www.palmknihy.cz/ruksak.html). V obou knihách se střídá VESELÉ se SMUTNÝM. LEGRACE nebývá NONSTOP!  

Seznam rubrik