Švýcarský Stechelberg u Lauterbrunnenu a naše vandrování

Kamarád Harry s chotí tam už léta jezdili i třikrát ročně. Z Karlsruhe to neměli moc daleko. Já, zvyklý jezdit do hor jen v zimě na lyžování, jsem se od nich nechal přemluvit tam vyrazit i v létě. Byla to tenkrát naše první 

 návštěva Švýcarska. Už ta cesta autem do Stechelberku byla lahůdkou.

Postarší hotýlek se sociálním zařízením mimo pokoj, umožňoval využít také kuchyň k vaření. První dvě noci jsem měl problém usnout, asi sedmdesátka hučících vodopádů kolem bylo příčinou, než si člověk zvykl.

Putování v úmorném horku dvě hodiny k hotýlku v horách bez elektřiny.

(OMLOUVÁM SE ZA 2X STEJNÉ VIDEO. NEDOKÁZAL JSEM JE ODSTRANIT)

 Předškolačka Iva s námi šlapala společně s kamarádem Harrym a jeho Evou. Iva na lavičce, když jsem na ní namířil kameru, spustila úryvek z písně, kterou slyšela zpívat mou hubou. TY STAREJ VOLE, SEŽER SI TO SÁM.

 Pohled na hotýlek z kterého jsme ráno vyrazili za doprovodu divokého hučení potoka.

 Možná nás vítaly ovce, v každém případě jim to Iva a Harry opětovali.

Došli jsme k cíli.

 Jídelní tabule

Majitel hotýlku nepřiletěl vrtulníkem, prý ale účinkoval v jedné BONDOVCE ve scénách, které se tam natáčely. Tady pracoval za dohledu své vnučky.

4537/ Hezké místo na odpočinek před zpáteční cestou.

Došli jsme na místo pro odpočinek a hodování pro vandrovníky

 Byla tu možnost použít ohně k úpravě masa. Harry si ve studené vodě potoka chladil pivo. Před odchodem je podmínkou po sobě uklidit a zanechat místo v původním stavu pro další návštěvníky. Ivka se chopila odložené kamery a zkoušela to...

POvedený konec týdne!