Pamatuji dobu, kdy chlapi se v hospodě - i jinde - bavili nejen o ženách, ale také o autě

Byla to doba před internetem. Jak to vypadá dnes v Česku nemám ponětí. Tenkrát o autech měla většina mužů přehled bezmála jako samotní automechanici, ať to byl popelář, pekař, řezník, o inženýrech nemluvě. S nástupem elektroniky

  mají dnes problém i profíci a bez diagnostiky jsou většinou v koncích. Logika už na dnešní auta nestačí.

V Německu jsem zažil věc, která by možná byla i dnes v Česku nemyslitelná, nebo?

Sedmatřicetiletý Čech žijící od patnácti let v Německu jel se svým bavorákem, koupeným za pobytu ve Švýcarsku jako ojetinu, do Čech. U Plzně mu praskl rozvodový řemen. To on netušil. Zkrátka vůz zůstal stát. Přes ADAC byl odtažen do opravny a tam zapůjčeným vozem mohl dojet domů do Německa. Na dálnici při stotřicítce mu ulétlo přední kolo, a tak tak zvládl situaci vyřešit. Telefonátem do opravny se dozvěděl, že mechanik šrouby jen utáhl rukou a zapomněl na dotažení klíčem.

Věc se vyřešila, mladý muž se dostal domů a později si mohl jet do české opravny vyzvednout opravené vozidlo. Dělá našemu vnukovi kmotra, jako kamarád otce onoho klučiny, byl o to požádán. Tento vnuk a jedna naše vnučka, začali nedávno chodit do německé první třídy. To se slavilo s mnoha rodinnými příslušníky na zahrádce jedné restaurace. Dal jsem se do hovoru s řidičem bavoráku a zeptal se, jestli prasklý rozvodový řemen měl za následek ohnuté ventily. Koukal na mě nechápavě a odpověděl: „Já nevím, co jsou ventily…“ Mě málem klepla. Ještě mě zajímaly najete kilometry. 170 tisíc. Do dalšího vysvětlování jsem se nepustil. Zajímalo by mě, jestli bych takhle dopadl v Česku u stejně starého mladého muže v dnešní době internetové.

Já osobně mám raději rozvodové řetězy než řemeny. Ti, co nemají na servisní prohlídky, by měli vědět při kolika kilometrech na tachometru by si měli nechat řemen vyměnit, aby předešli takové drahé nepříjemnosti. Mužům u stolu jsem tím trochu zamotal hlavu. Také s tvrzením, pokud si koupím ojetinu, měl bych si u studeného motoru změřit hladinu oleje a poté po ujetí dvou set, pak pěti set, později každých tisíc kilometrů, abych zjistil, jestli mi, a po kolika kilometrech, ubyde olej. Získám přehled a vím po kolika kilometrech mě čeká doplnění oleje.

Vrátím se k sobě. V mém věku i jako automechanik, v době elektroniky si měním sám jen svíčky, kola z letních na zimní a obráceně a po prodeji chalupy už si nemohu měnit ani sám olej v motoru a olejovou vložku. Není kde. I co se mi stává v německých opravnách. Po domluvě jsem si mohl přinést na výměnu vlastní značkový olej objednaný přes internet. Po předešlých zkušenostech jsem z pětilitrového kanystru odlil dva litry, aby potřebné 3,3 litry mi po výměně neukázaly na měrce oleje přes maximum.

Můj postup při výměně oleje byl vždy tímto způsobem. Po vypuštění oleje ze zahřátého motoru do nádoby pod vozem, startuji auto a pod neznatelným přidáním plynu na cirka šest sekund docílím toho, že mi vyjde zbytek starého oleje z kanálů v motoru. Nic se nemůže poškodit, vše je dobře promazané u zahřátého motoru. Poté nechám olej ještě aspoň půl hodiny odkapávat.

Tohle ovšem nemohu požadovat od opravny, proto to odlití těch dvou litrů. Po zkušenostech z předešlých výměn u jiných německých opraven, kdy mi po výměně měrka oleje ukazoval hodně nad maximum. Po upozornění na tuto skutečnost, mi bylo vysvětleno, že olej dávkuje počítač podle typu auta. Počítač je tedy asi blb, když nepočítá se zbytkovým starým olejem v kanálech.

Tentokrát mi bylo podezřelé, že na účtence jsem měl strženou položku za jeden litr oleje. Nejsem hnidopich, odjel jsem dát vůz do garáže a za hodinu po odstavení jsem vytáhl měrku. Dva centimetry nad maximem. Kdo se v tom trochu vyzná, ví že to pro motor moc dobré není. Zlatá cesta, kdy na měrce je olej mezi minimem a maximem.

Nechtěl jsem se jet hádat a vysvětlovat. Napsal jsem jim dopis s vysvětlením mého zjištění, že o částku za litr oleje mi nejde, stejně jsem ten litr musel zase vysát. A tak dále. Do dneška jsem neobdržel odpověď.

V Německu existují na pronajmutí místa se zvedákem. Na hodinu cirka za 18 „ovropáčku,“ tak kdo je schopný a umí si sám pomoct, je to dobrá možnost. Půjčují tam také nářadí nebo poradí anebo udělají za vás.