Když ještě existovalo Československo a v Německu marka

Veselá práce čerpadláře na západě v době, kdy v Československu byla jen BENZINA a ta měla jednotné stále stejné ceny dlouhou dobu. Při předávání směny byl ke stojanům zákaz vjezdu. Auta čekala a čekala, ale netroubila. Tenkrát 

 jsem na západě československým kolegům záviděl, ještě neznali výraz STRES.

Po delším hledání práce, mi dohodil kšeft kluk mé dcery Ivy bratislavský Dan. Jako vysokoškolák si občas přivydělával u benzinky u velkoobchodu Metro. Když zjistil, že jeden čerpadlář se chystá do důchodu, dojednal mi u ředitele Metra příjímací rozhovor. Oba jsme si byli navzájem sympatičtí.

A tak jsem nastoupil k benzínce v Norimberku jako čerpadlář. V každé směně byl jeden PUMPAŘ. Své království jsme si předávali za stálého provozu. Velkou legraci jsem zažíval po telefonátu, že mám na tabulích změnit stávající ceny na jiné. Někdy se měnily obden. Konkurence nespala. Musel jsem využít chvíle, kdy zrovna nikdo netankoval. Letět jsem s dlouhým žebříkem do vzdáleného rohu ke sloupu, na němž byly ve třímetrové výši na cedulích vyměnitelná čísla cen. Neustále hlídat, jestli někdo nepřijel ke stojanům. Když ano, rychle pelášit do své kukaně a čekat na další příležitost k pádění k žebříku. Ten by se v Československu možná zatím vypařil. Tato akce se málokdy povedla napoprvé, tankovat se musí. Jediné auto, přijíždějící ke stojanu, vždy ukončovalo mé poslání.

Zažil jsem i jiné legrácky. Tato – má – benzínka byla zastaralá jak stojany, tak pokladnou. Možná že následující SRANDA se stávala jen mně. Aspoň mě na to neupozornil kolega ani Dan, který mě zaučoval. Když se mi tato věc stala poprvé po čtrnácti dnech mého nástupu, byl jsem z toho dost vyšinutý.

Technický výpadek samočinně vynuloval na stojanech údaje o odebraném množství PH i cenu k zaplacení. Tankující z toho také legraci neměli. Ale finanční užitek z toho měli. Nikdo si z nich nepamatoval, jaké údaje byly na stojanech před jejich vygumováním. Hádalo se ku prospěchu zákazníka. Po zastrčení pistolí přicházeli k pokladně dost nevrle. Handrkovat se z mé strany se nemohlo, zákazník můj pán. Byl jsem bezradný a žádný volaný servisman tomu nepřišel na kloub. Večer po uzavírce jsem se dovídal, kolik musím doplácet ze své ŠRAJTOFLE. Ještě že se to stalo jen třikrát a trvalo to jen vždy deset minut, jinak bych přišel doopravdy na mizinu.

Jednou za tři dny ke mně jezdil tankovat zvláštní člověk. Domníval jsem se, podle oblečení a jeho prastaré kupce rzí na čtyřech kolech, že bude velice chudý. Možná i žebrající. Tankoval pokaždé maximálně za sedm marek. V dlani měl jen ty nejmenší drobné mince. Jednou jsem tomu chudákovi nabídl svou svačinu, nevzal si ji, dokonce se trochu urazil. Vyznej se v lidech.

Také za mnou začal o své polední přestávce chodit na pokec dost zanedbaný mladík. Prý je v oddělení OVOCE a ZELENINA. Jako MITARBEITER (ve velkoobchodu nebyli prodavači, nýbrž SPOLUPRACOVNÍCI) už tu pracoval rok. Za půl roku ho u rampy pro příjem zboží, mezi sebe smrtelně zmáčkly dva couvající nákladní vozy.

Jako jeden z nových SPOLUPRACOVNÍKŮ, jsem na svůj průkaz měl možnost nakupovat v mém velkoobchodu, zatím jsem toho nevyužil. Přístup mají jen na průkaz podnikatelé, majitelé firem, soukromých obchůdků, restaurací a podobně. Nějak mě nezajímalo, jak to vypadá uvnitř. Na mou kartu tam šli občas nakoupit mé dcery nebo jejich přátelé. To se ještě směla karta půjčovat, než to později bylo zaraženo.

Za tři měsíce mého pumpaření, se v benzínce objevil onen hlavní manažér, kterým jsem byl přijat. Vyčkal příhodné chvíle, kdy nebyla u stojanů ani noha těch tankujících z celého okolí, kteří využívali levnějšího tankování. Manažér se mi začal omlouvat, všechna benzinová čerpadla všech filiálek prý jdou pod hlavičku jiné firmy. Pumpaře nepřebírají, nasadí vlastní. Prý o tom opravdu nevěděl v době, kdy mě přijímal. Mohu odejít anebo začít pracovat jako MITARBEITER (SPOLUPRACOVNÍK) v oddělení KFZ (autopříslušenství).

Nevědomky mě zachránil před osobním bankrotem, já ale netušil, jaká legrace mě čeká jako spolupracovníka v autopříslušenství.

Mé starší blogy o tom zevrubně vyprávějí, ale není o co stát...