Nedobrovolná cesta na konečné
pokaždé zase eintopf. Před odchodem byl ještě čaj a náš velitel roty byl volán k majorovi.
Ernst si musel okamžitě blízko nich odskočit. Bleskově se ale vracel a zavolal si mě stranou. Ptal jsem se ho, proč dělá takový ksicht, co se mu přihodilo?
„Počkej, za chvíli se budeš koukat jako já. Major řekl Krymskaja, když se dostaneme do tohoto čarodějnického kotle, tak dobrou noc!“ To dorazilo i mě.
Teď jsme pochodovali směr Krymskaja. Po odpočinku jízdou vlakem to ubíhalo rychle. Jen my dva jsme měli nohy z olova. Walter zamyšleně prohlásil, že vzduch při jízdě na vagónech nám neprospěl.
„Taky se mi zdá,“ odpověděl Ernst a mlčky jsme pochodovali dále.
Nad námi se objevily zase malé stříbrné body. Ernstovi a Walterovi jsem potom řekl, aby se podívali nahoru, že už tu jsou zas, pomalu to bude vážné. Žádný ale neodpověděl.
Krajina se stávala vlnitější. Za tma jsme se dostali do malé vesničky s drobounkými domky, ale velkými vojenskými zařízeními. Opět byl čaj a jednotné jídlo. Po čtyřech jsme museli stavět stany, německým způsobem podél údolí, v dlouhých rovných řadách.
Ernstovi jsem řekl: „Ta věc se mi tak nějak nelíbí, když dnes v noci na to hloubkové stíhačky spustí palubní kulomety, bude vše ztracené.“ Slyšel jsem podobné od bratrů a švagra, když byli doma na dovolence. Ostatní s tím byli srozuměni. Postavili jsme stan padesát metrů od mimo řadu, pod silným stromem. V hluboké tmě si toho nikdo nevšiml, jak byli všichni utahaní. Ve stanu jsme v tu ránu usnuli.
Pojednou jsme byli probuzeni hukotem nízko letícího dvojplošníku, zvaného Kombajn. Létal tak nízko, že by mohl vrtulí sekat trávu. Venku bylo světlo jako ve dne. Světlice puštěné na padáčcích z letadla odhalovaly cíl pro útok dalších letadel. Už bylo slyšet rychlé stíhačky nad námi i svištění bomb, které při dopadu explodovaly jako ohnivé koule. V tom zmatku už bylo také slyšet volání o pomoc: moje noha! moje ruka! moje břicho!
Bylo dobré, že náš stan stál stranou. Už opět ve tmě jsme běželi do míst, odkud se nesly výkřiky. Byli jsme ale příliš nezkušení k tomu, abychom dokázali pomoci. Už přibíhali saniťáci a vykonávali první pomoc. Při rozednívání bylo vidět, že většina z bomb dopadla mimo tábor, ale dvě zasáhly řady stanů. Tři mrtví a mnoho zraněných.
Ernst byl od včerejška změněný, jen řekl: „Podívej se na to neštěstí a my tu stojíme bezmocně…“ Walter na to: „To nebyla předtucha, to je skutečnost…“ Podívali jsme se beze slova po sobě a naše myšlenky byly, kdo z nás bude další?
Vzhledem k těm mnoha zmrzačeným mlčeli všichni. Vyšlo najevo, že tři z přidělených vozků byli těžce raněni. Tady už nebyly nákladní auta ani lokomotivy, fronta byla deset kilometrů vzdálena. Odtud se už jen jezdilo malými koňskými spřeženími.
Objevil se náš velitel s dotazem: „Kdo z vás rozumí koňům? Potřebuji tři muže!“ Strčil jsem do Ernsta vedle mě.
„Pojď, přihlásíme se!“ Špitnul mi nazpět: „Vždyť já ani nevím, kde kůň má předek nebo zadek…“
Walter se přidal: mně stačily ty bomby, nenechám se ještě kopnout takovou potvorou, beze mě, jo!
Ernst svůj odpor přemohl, zřejmě si pomyslel, lépe špatně jet než to šlapání v posledních dnech.
„Neboj, já tě zaučím,“ řekl jsem mu stále ještě potichu. Když jsme se přihlásili, přidělili nás k jiné rotě a s Walterem jsme se museli rozloučit. Všichni tři jsme měli slzy v očích. Válka je zkrátka hrubé řemeslo. Už nikdy jsem o Walterovi nic neslyšel.
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda a rotný Provaz
Jiný problém měl každé ráno po příchodu do kasáren nadporučík Charvát. Hned u stolku dozorčího roty se ptal, jestli by mu nemohli sehnat něco k na zub. Pro tohoto lidského důstojníka jsme se mohli přetrhnout. My tři jsme zase měli
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda a rotný Provaz
Problém měl každé ráno po příchodu do kasáren nadporučík Charvát. Hned u stolku dozorčího roty se ptal, jestli by mu nemohl sehnat něco na zub. Pro tohoto lidského důstojníka se vždy nějaký drobek našel. My tři měli zase největší
Horst Anton Haslbauer
Kraví hora a pomsta vojína Harryho Valdy
Za dva dny nás, ve stejné sestavě, hnali na znojemskou Kraví horu, ten vysoký kopec u Dyje začali někteří silně nenávidět. Důstojník si tentokráte vzal na pomoc poddůstojníky a velitele čet. Mazáci nemuseli mít na zádech zátěž. Na
Horst Anton Haslbauer
Trojlístek a rodí se Ruksak
Pomalu jsme s Harrym k sobě nalézali cestu. Zjistili jsme, že vysíláme na stejných vlnách a na ty samé vlny byl naladěn i Mirek Picka. Začali jsme hledat jeden druhého, i když povahové vlastnosti jsme zcela totožné neměli.
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda má dotaz
Krátce před počátkem osobního volna ohlásil poručík Hasák akci, abychom se nenudili. Přemíchání mužstva v místnostech podle seznamu jmen na nástěnce. Po jeho odchodu ze zaměstnání se organizace chopili podle svého svobodníci
Horst Anton Haslbauer
Frajer poručík Hasák
"Kdo umí sekat trávu," ptal se všech svolaných bažantů u roty poručík Hasák. To by mohla být ulejvárna venku, někde mezi mladejma venkovankami, byla myšlenka vojáků prvním rokem a skoro do jednoho se hlásili, až na vojína Čiperu,
Horst Anton Haslbauer
Tóny Palónek a účinky bromu
Antonín Brandl byl můj spoluhráč z Baníku Sokolov a výborné levé křídlo. Jelikož Tóny v české řeči malinko zanechával německý nádech, vyslovoval i balónek a balón s "pé," a tak dostal přezdívku Tóny Palónek. Oba jsme dostali
Horst Anton Haslbauer
Šikana od mazáků po odchodu důstojníků z kasáren
Se šikanou jsem se setkal poprvé v životě. Jsem vzteky bez sebe, že se musím krotit, abych někomu nenabouchal. V civilu bych neotálel, ale trestu na vojně bych se nevyhnul. Nasluhování jsem se chtěl vyhnout. Vojínu Čiperovi se
Horst Anton Haslbauer
Peklo po přísaze a lehké ženštiny pronásledované velitelem pluku
Po přísaze se i rajóny staly peklem. Chodby a schody dělat kartáčkem na zuby, záchody holýma rukama. Nevadí, nyní po přísaze už máme nárok na regulérní vycházky. Celý pluk bažantů stál na buzerplacu proti svému veliteli pluku,
Horst Anton Haslbauer
První noční cvičný poplach
Ten využili mazáci, kterým scházelo všelicos z vojenské výstroje. Tak jim v době jejich bažantství, bylo z osobní skříňky kradeno při nočním poplachu, tak oni teď si své ztráty opět doplňovali od nás bažantů. Poplach se opakoval
Horst Anton Haslbauer
Svobodník Mezera, vojín Lettl a prazvláštní vojín Zrníčko
Na pokoji nás bylo patnáct, náš velitel pokoje, svobodník mazák Mezera, je velitelem tanku a slušný člověk. Na nejvzdálenějším štrozoku ode dveří se uvelebil vojín Lettl, myslel to s námi dobře, zápach z jeho nohou u některých
Horst Anton Haslbauer
Rekruti
Sokolovské nádraží bylo plné rekrutů, z devadesátidevíti procent sťatých, jak zákon káže. Byl podzim 1958 a zvláštní vlak připraven k odjezdu do všech koutů Československé republiky. Rodiče pomáhali svým synům do vlaku, matky
Horst Anton Haslbauer
S Terezou to nebylo podle mého přání
O absolvování odborného učiliště v Liberci a prvním zaměstnání v Sokolově, kdy jsem výplaty vnucoval mamince už jsem psal. Teď příjde mé další dvouleté odloučení od rodiny vlivem zeleného sukna. Ti starší z nás to měli povinné.
Horst Anton Haslbauer
Střípek o nosu
Listoval jsem v nějakém divadelním časopisu s fotkami herců, najednou jsem si uvědomil, že vlastně nevím, jaký mám profil obličeje. Můj nos je zpředu normální, ale jak vlastně vypadá ze strany? Líbí se mi nosy rovné a u žen i
Horst Anton Haslbauer
Další z mé knihy Ruksak, legrace, erotika a smrt
Celá ta sranda začala 26. července 1939 po sedmé hodině, když mě maminka konečně vypustila ze svého lůna. Už bylo na čase, i když si stěžovat nemohu - po celých těch devět měsíců bylo o stravu a střechu nad hlavou postaráno -
Horst Anton Haslbauer
Ruksak - střípky
z této knihy. Autor narozen 26. 07. 1939 v Loučkách u Karlových Varů, hrál závodně v Sokolově a Liberci kopanou, lední hokej, volejbal, boxoval a jezdil automobilové závody do vrchu. Po skončení sportovní činnosti hrál amatérsky
Horst Anton Haslbauer
Standa 2
Ještě na přeskáčku něco mi poslaného od Standy, kde nepíše o svých sokolovských láskách. Tento můj a dva roky starší kamarád, dokáže nejen brnkat na různé hudební nástroje, ale také na srdíčka dam různého věku. Jak následovně
Horst Anton Haslbauer
Standa
Po vojně mě ulovila při jednom mém veřejném blbnutí a bavení lidstva na ulici. Byla to divadelní skupina tvořící po vzoru SEMAFORU. Vedl to Standa Tatar, učitel z Mělníku, přemístěný na Sokolovsko za trest. KOMUNISTICKOU stranou,
Horst Anton Haslbauer
Mé kopání slyšitelné až do Kanady
Posledně jsem napsal, že jsem vykopával 60 metrů hlubokou "strouhu" místo centimetrovou. Upozornil mě na to Honza až s Kanady. Prý to slyšel i u nich v Kanadě na zahradě. Teď tady umístím několik obrázků, co jsme vybudovali.
Horst Anton Haslbauer
Staveniště plné emigrantů
Bylo mi tehdy teprve 53. V malé vesničce mezi Domažlicemi a Plzní jsme po delším hledání po republice koupili od Pražanů domek, postavený před mnoha lety skromnými prostředky vesnickou rodinou doslova skoro jen z hlíny. Pražané ho
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 619
- Celková karma 18,21
- Průměrná čtenost 764x