Nedobrovolná cesta nyní vede z kopce
tam dole, se nálada zlepšila.
„Je to ještě kus,“ ozval se Walter, „ale teď nám budou nohy padat samy dolů.“ Zeptal jsem se ho, jak se cítí celkově, a co nohy?
„Mimo únavy všechno dobrý a ani puchýřek…“ Do toho se zapojil Ernst. „Při pohledu tam dolů, když vidím, co ještě máme před sebou, si myslím, že si nemohu ten luxus mít na chodidlech ještě puchýře.“
Brzy jsme zjistili, že se nám vede jako na druhé straně. Jdeme a jdeme, přesto se vesnice nepřibližuje. Dobrá nálada se proto vytrácela. Přicházela opět lhostejnost. Pomaloučku se přece jen vesnice přibližovala.
Když se začalo stmívat, došli jsme k prvním domkům. Byli jsme v obci Starobitarovskaja. Domky byly nízké, kolem každého ale veliká zahrada. Jen jedna budova o hodně převyšovala ostatní. Můj zrak tento dům neustále přitahoval, jako by mi říkal, se mnou se ještě seznámíš, což se později vyplnilo. Na druhé straně sídliště byla otevřená krajina, stálo tam několik ohromných stanů a polní kuchyně, u které jsme hned dostali čaj a eintopf, pro který si mnozí ani nešli, jednoduše únavou padli na místě, co stáli, a usnuli.
My tři jsme seděli na kopečku a lžícemi se hrabali v jídle. Únavou jsme necítili končetiny, také jsme padli nazad a okamžitě usnuli.
Po ranním probuzení jsme se málem nemohli ani hnout a třásli se zimou. Teprve po čaji jsme se stali o něco pohyblivější. Každý dostal suchou stravu na jeden den a následoval rozkaz k seřazení.
Už jsme opět pochodovali, lépe řečeno, vlekli se. Ernst se dal slyšet, že kdyby nebyl tak unavený, nahlas by nadával, ale k tomu nemá sílu. Walter a já jsme neřekli vůbec nic, naše těla jako kdyby byla protažena mandlem.
Pojednou se zase ozval Ernst: „Kde jen jsou ti Rusové? Teď bychom je lehce předběhli,“ Vyvolalo to v nás bolestný smích. Zkrátka Ernst uměl i v té nejhorší situaci ostatní probrat.
Mezitím, co se naše údy pomalu rozhýbaly, jsme šli kolem úzkokolejky. Když slunce vystoupilo výše a my se koupali ve vlastním potu, přáli jsme se být na nějakém ledovci.
V poledne po krátké přestávce se pokračovalo. Pojednou jsme v dáli zaslechli zvuky lokomotivy. A skutečně se funěním blížila po úzké koleji. Některé vagóny byly naloženy. Tu se náš staršina postavil na koleje a široce roztáhl ruce, my žasli, vlak se skutečně zastavil. Něco takového se může stát pouze v nedozírném Rusku, kde uprostřed prérie jediný muž zastaví celý vlak. Na rychlíku byli pouze dva němečtí vojáci jako doprovod ruskému strojvůdci. Zaslechli jsme, že to vede už jen 60 kilometrů, pak je konečná.
Rozkaz zněl, nasednout! Okamžitě jsme uposlechli. Že jsme seděli na náčiní určeném frontě, nám vůbec nevadilo, ušetřilo to šedesát kilometrů našim nohám. Měli jsme čas v klidu si prohlédnout tuto zemi, dokonce jsme se pustili do zpěvu. Nepřidali se jen ti, co už v Rusku byli. Zřejmě si mysleli, vás zelenáče zpěv ještě přejde, čímž také měli pravdu. Ernst se opět postaral o pobavení.
„Pánové, sedíte tady v orient expresu, v první třídě, a to bez jízdenky, za to Rusko chválím.“
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda má další dotaz
"Večierka!" to zaječel na chodbě hlas svobodníka Junáska, který ještě nedávno takhle hlaholil na Slovensku na ovce svých rodičou. Teď má dozorčího roty a musí plnit vojenské příkazy. Už také vklouzla jeho hlava do našeho pokoje,
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda a rotný Provaz
Jiný problém měl každé ráno po příchodu do kasáren nadporučík Charvát. Hned u stolku dozorčího roty se ptal, jestli by mu nemohli sehnat něco k na zub. Pro tohoto lidského důstojníka jsme se mohli přetrhnout. My tři jsme zase měli
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda a rotný Provaz
Problém měl každé ráno po příchodu do kasáren nadporučík Charvát. Hned u stolku dozorčího roty se ptal, jestli by mu nemohl sehnat něco na zub. Pro tohoto lidského důstojníka se vždy nějaký drobek našel. My tři měli zase největší
Horst Anton Haslbauer
Kraví hora a pomsta vojína Harryho Valdy
Za dva dny nás, ve stejné sestavě, hnali na znojemskou Kraví horu, ten vysoký kopec u Dyje začali někteří silně nenávidět. Důstojník si tentokráte vzal na pomoc poddůstojníky a velitele čet. Mazáci nemuseli mít na zádech zátěž. Na
Horst Anton Haslbauer
Trojlístek a rodí se Ruksak
Pomalu jsme s Harrym k sobě nalézali cestu. Zjistili jsme, že vysíláme na stejných vlnách a na ty samé vlny byl naladěn i Mirek Picka. Začali jsme hledat jeden druhého, i když povahové vlastnosti jsme zcela totožné neměli.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol
Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Financial Controller (A12540)
AURES Holdings a.s.
Praha
- Počet článků 620
- Celková karma 18,37
- Průměrná čtenost 763x