Jak jsme se omylem objevili v Kostnici

10. 10. 2018 21:59:26
Naštěstí nás ale neupálili jako Mistra Jana. Můj bodamskojezerní bratranec nám ale ugriloval kůzle. Na zahrádku také pozval k velkému stolu sousedy. S ženou jsme napínali uši, abychom aspoň některým jejich dialektovým výrazům...

... rozuměli.

Vám, kteří se na ostrov Mainau chystáte, tímto ukáži cestu k lodičce.

Naše ráno začalo u toho jezírka ve městě Friedrichshafen u domku, který po zemřelých rodičích zdědili oba moji bratranci a jejich sestra. Druhý bratranec Honza bydlí dlouhá léta s rodinou u moře v Büsumu a jejich sestra s rodinou ve městě Münster.

Bodamskojezerní Willi bydlí v Berlíně u své provdané dcery, kterou má s Italkou, s níž má také zatím ještě svobodného syna. Všechny své pracovní roky odpracoval v Holandsku jako instalatér. Prý tam není takový pracovní stres jako v Německu. Dělá se v pohodě, jen se vyžaduje dobře vykonaná práce.

Bratranec W je od května čerstvým důchodcem a vrhl se v domku na velkou renovaci. Zrovna je nepojízdná koupelna. Voda teče jen v kuchyni a v záchodovém splachovači. Chtěli jsme se tam stavět na jednu noc při cestě do Švýcarska, aby má polovička mohla navštívit ostrov Mainau.

Bodamskojezerník na zvonění nereagoval, přes zahradu zadním otevřeným vchodem mi hlavní dveře otevřela zevnitř má spolujezdkyně. Z auta jsem tam u první zásuvky zastrčil autochladničku.

Bratranec se po chvíli objevil s nákupem. Doplněk odpoledne ke kůzleti. Sestra bratranců mi kdysi před lety prozradila, že pro její dva bratry jsem prý byl jako aktivní sportovec a aktivní šílenec jakýmsi vzorem. Jsou o dvanáct let mladší a vybrali si tenkrát z nerozvážnosti zrovna mě.

Po krátkém prohození českých slov (jezdí za kamarády do M. Lázní, které v šestnácti musel opustit při vysídlení) jsme my dva vyrazili do města Meersburk k lodím. Po velkém obsazeném parkovišti nás jezdilo do kolečka několik na číhané, jestli někdo nevyjede. Marně. Nacpal jsem se tedy někam, abych nepřekážel a vyrazili jsme hledat lodičku na ostrov. Označení tedy mizerné. Nikde ani INFO buňka a také žádná pokladna. Dostali jsme se k trajektu, na který najížděla auta a také motocykly, autobusy i náklaďáky, už to nám mělo být podezřelé, ale že na trajekt šli také chodci, tak jsme se přidali.

A tak jsme skončili v Kostnici. Dalším trajektem jsme se vrátili a bloumáním po městečku našli náhodou správné místo k odplutí na Mainau. Mělo se konat až za delší čas. Dali jsme si oběd a vydali se k vozu s pokutovým lístkem za stěračem. Přešla nás chuť na nějaký ostrov a vydali jsme se zpět do Friedrichshafenu.

Tam se začali na zahradu trousit sousedé mého bratrance. Pak začala sprostá žranice a pijatika. Pivo, samohonky sousedů. Naše becherovka to všechno ale trumflo. Po půlnoci se to začalo rozcházet, kůzle vzalo za své. Spolujezdkyně také zmizela do jednoho z mnoha pokojů, kde byly různé postele a na nich duchny. My jsme ještě s bratrancem žvanili skoro do dvou ráno, obdivoval jsem jeho ještě velice dobrou češtinu. Po rozchodu mě poprosil, nebudit ho před devátou.

O třicet minut jsem selhal po dvouhodinovém prohlížení obrazů, časopisů a fotografií. Po probuzení jen zavrčel z válendy v obýváku, šel udělat snídani a kafíčka. Ke stolu se připojila i rozespalá spolujezdkyně. Pojednou se na zahradě objevily dvě mladé ženy a plno dětí. Děti se nám představovaly jmény. Bratranec pozval školku na trhání ovoce. Také hroznové víno mizelo v ústech capartů.

Lednička nazpět do auta, k tomu jablka z vlastní zahrady, krátké loučení a odjezd po vlastní ose, i když bychom to trajektem měli do Švýcarska blíž. O trajektu jsem ale nechtěl ani slyšet, bůhví kam bychom se dostali my vesničané...

Autor: Horst Anton Haslbauer | středa 10.10.2018 21:59 | karma článku: 10.83 | přečteno: 269x


Další články blogera

Horst Anton Haslbauer

Ani na hřbitově nemusí být přehnaně smutno

Malá skupinka se sešla na sokolovském hřbitově. Předcházel tomu telefonát. Kamarád a bývalý fotbalový spoluhráč Wolfgang (ne Amadeus) mi volal ze svého nynějšího bydliště v německém Aschaffenburku.

15.9.2018 v 22:50 | Karma článku: 17.89 | Přečteno: 366 | Diskuse

Horst Anton Haslbauer

Cabriem vzhůru do mlhy

Také Švýcarsko nás chtělo smažit. Možnosti se uchránit grilování tu ale jsou. Nabízejí se ve vyšších nadmořských oblastech. Ve 2,5 tisíci metrech měla většina výletníků na sobě kulichy a zimní bundy. Na mě jen v tričku...

27.8.2018 v 9:51 | Karma článku: 16.47 | Přečteno: 333 | Diskuse

Horst Anton Haslbauer

Neobvyklé telefonáty dvou dost zralých již kamarádů

S Harrym od Teplic jsme se poznali na vojně ve Znojmě. Tam s dalším Sokolovanem jako já, Mirkem Pickou, utvořili nerozlučnou trojici na život a na smrt. Delší čas po vojně mě a Harryho osud zavál do jiných míst,

1.8.2018 v 17:11 | Karma článku: 22.65 | Přečteno: 791 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Vojtěch Wertich

Aviou Amerikou 2017 - Avokádova skupina poznává Kolumbii I

Spolu s Avokádem a čtyřčlennou posádkou miniautíčka se vypravíme za krásami Kolumbie, mimo jiné oslavíme Velikonoce v místním i našem stylu, svezeme se na šíleném vozítku a poznáme endemický druh palmy.

18.10.2018 v 14:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 37 | Diskuse

Petr Janák

Po krásách Polonin - Svidovec

Sluníčko nás šimrá přes tropiko do tváří a lezeme vstříc krásnému novému dni. Vzduchem ještě krásně voní ranní vlhko a pomalu začíná létat hmyzí společnost.

18.10.2018 v 8:00 | Karma článku: 10.40 | Přečteno: 181 | Diskuse

Lucie Plicová

Podzimní Vysoké Tatry

Délka Vysokých Tater je zhruba 26 km a šířka 17 km. Pro svou nevelkou rozlohu bývají označovány za nejmenší velehory světa či Evropy.

17.10.2018 v 21:05 | Karma článku: 17.14 | Přečteno: 335 | Diskuse

Michal Tříska

Hrad Buchlov

Na Východní Moravě najdeme jeden z nejmohutnějších královských hradů, který je plný vzácných sbírek a pyšní se tím, že nebyl nikdy dobyt.

17.10.2018 v 17:05 | Karma článku: 20.76 | Přečteno: 447 | Diskuse

Tomáš Flaška

České dráhy - hrdý národní dopravce

Vyrazili jsme s koly do Bratislavy. A zvolili jsme České dráhy. Ajaj. To jsem neměl dělat. Dnes je to k smíchu, ale v tom momentě?

17.10.2018 v 11:31 | Karma článku: 40.15 | Přečteno: 3776 | Diskuse
Počet článků 406 Celková karma 15.07 Průměrná čtenost 900

Nejstarší z pěti sourozenců. Máma byla jak ředitelkou, tak klaunem tohoto cirkusu. Knihy o tom jsou v knihkupectvích a jako E-knihy (www.palmknihy.cz/transfuze-antona-horsta.html + www.palmknihy.cz/ruksak.html). V obou knihách se střídá VESELÉ s VÁŽNÝM





Najdete na iDNES.cz