Po šesti hodinách čekání na letišti se společně s jedenáctiletým synem Bennettem dočkali a dotkli se země v Drážďanech. S tam bydlící mámou Jitky, jejím německým mužem a dvěma už na ně čekajícími dětmi Jitky sokolovského bratra,
...vyrazili na sever Německa (Jitky fotografie lze vyštrachat na FACEBOOKU - Jitka Graham).
Lodí pokračovali do Norska vychutnávat krásu fjordů. Po návratu se Jitka se synem přemístila do Sokolova ke svému bratrovi. Poté do Prahy do rodiny mé dcery Petry. Všichni členové rodiny mluví vedle němčiny také anglicky, takže malý Američan se mohl zapojovat do hovorů. Měl zamluvený mezinárodní dětský tábor za Prahou.
Nejdříve ho Prahou protáhly mé vnučky Anička a Kristina, dcery Petry a jejího Šimona. V jejich bydlišti ve Zbraslavi si Jitka lebedila několik dní. Poté od nich zapůjčeným dvojsedadlovým sporťákem vyrazila obnovit po republice již zakrnělé přátelství mezi své kamarády.
Vrátila se vyzvednout syna po ukončení jeho táboření a vyrazili zase do Sokolova pobýt u bratra. Nastala doba, kdy sokolovští příbuzní si také chtěli sáhnout na Jitku. Ta je holka „krev a mlíko“ a na jejich křivkách se mužské oko může pást. Jak to dělá, že jako ročník 1973 vypadá pořád jako mládě, se neví, asi to dělá její veselá a stále usměvavá tlamička. Mnou učené grimasy v jejím dětství ji její mamka nedoporučovala dělat, holčičky prý takové ošklivé „ksichtění“ nedělají.
Někteří z nás jsme se domluvili, k očuchání Jitky, že zvolíme chatu rodiny mého bratra Haralda. Na Stříbrné u Kraslic se nachází na kraji lesa v nadmořské výšce sedm set padesát metrů. Sice nemůže konkurovat Jitčině tisíc osmi setí v Coloradu Springs, ale pro nás jsou na Stříbrné malé Alpy.
Posledních osm set metrů k chalupě jsou spíše pro tanky. SUV vozy problém také nemají, ale pro osobní vozy je to pořádný ořech. Můj bratr si při příjezdu z německého Amberku, srovnává tento úsek aspoň trochu stoletým traktorem. Je tam převážně od jara do podzimu. Stal se z něho lesní muž, dřevorubec, řezbář, houbař, sběrač borůvek, včelař a onen traktorista cestář.
Několik – dost – fotografií z onoho shluku asi jedné šestiny našeho klanu, kdy Harald s milovanou ženou a dcerou, okolo nás kmitali jako fretky. Tímto jim děkuji za všechny, neboť už jsem nejstarší.
lehnu, řekl a za dvě hodiny žil v pohodě dál.
Jestli Američan už viděl včelu?
Konec exkurze
Linda drží houbu, Julie má přivítání za sebou
Kdyby sem přijeli všichni z našeho klanu, do chalupy by se nevešli i kdyby byla třípatrová. Naše máma, babička a prababička v jedné osobě, nám ale stále schází. Lidi, scházejte se nejen u ohňů a v hospůdkách...
