Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sestra jako ideál krásy - závist

6. 04. 2017 9:32:46
Má druhá a čtvrtá vnučka jsou dost rozdílné sestry, hlavně vzhledově. Jednu svou sesterskou příhodu popsala Kristína. Vnučka čtvrtá. Vyloudil jsem tento její skvost. Nakonec podlehla a svolila mi ho umístit na mém blogu.

|Teď v dubnu už budu šestnáctiletou slečnou. Poznáte že má nadání spisovatelské. Také se zálibou fotografuje a hlavně je i muzikálně dobrá v kramflecích. Zpívá jako sám slavík. Všichni členové rodiny ovládají němčinu, angličtinu a otec laškuje se španělštinou, zřejmě se chce účastnit býčích zápasů.

Kikino, gratulovat k narozeninám se nemá před nimi. 17.04. na to doufám nezapomenu. Děd NEVŠEVĚD.

Kristina Lisa Hamerská

Sestra jako ideál krásy

Když jsme byly s mojí starší sestrou Aničkou malé, panovala mezi námi vždy hmatatelná rivalita. Přesněji totedy byla rivalita z její strany. Já svoji sestru milovala, obdivovala a uctívala. Anička tento můj zájem chladně ignorovala a vždy se snažila mi provést co nejvíce detailně promyšlených naschválů.

V tu dobu, kdy mně bylo šest let a mojí sestře přesně o šest roků víc, jsme bydleli přechodně kvůli práci táty v Rakousku. Měla jsem období, kdy jsem ve všech ohledech chtěla vypadat jako ona. Anička je totiž pravý opak mě. Má tmavě hnědé oči, černé vlasy a krásnou olivově snědou pleť. Je tedy pochopitelné, že já, s modrozelenýma očima a porcelánovou pletí jsem chtěla přesně to, co měla ona.

Jednoho letního večera, když rodiče odešli na návštěvu k sousedům a moje obdivovaná snědá sestra mě měla na starost, to všechno začalo. Celý večer jsem kňourala, fňukala a plakala, že chci, aby mi prozradila tajemství její snědé pleti. Nejdříve mě chladně odmítala, ale když už jsem jí po sté prosila na kolenou, uviděla příležitost, jak mě napálit. Vymyslela propracovaný plán, který mi měl údajně zajistit mojí vysněnou barvu pleti.

Plán měl několik fází. V první fázi plánu mi Anička poručila lehnout si na vyasfaltovanou cestičku za domem vedoucí do zahrady. Donesla si sebou rozličnou řadu ingrediencí, mezi kterými jsem v tu chvíli neviděla žádnou souvislost. Nejdříve mě pro efekt dramatičnosti polila ledovou vodou. Poté započala s procedurou a najednou mi vedle sebe naskládané koření začalo dávat smysl. Začala mě posypávat. Sůl, pepř, koriandr, kmín, skořice. Všechno se to na mě valilo přímo ze sestřiných rukou.

Nechápavě jsem hleděla zpod okořeněné přikrývky. Hned mi vysvětlila, že to je jen první mé velké proměny a že musím být trpělivá a vydržet. Pro krásu se musí trpět, řekla jsem si a bez odmlouvání ji následovala zpátky do domu. To jsem ale ještě nevěděla, co mě doopravdy čeká.

Anička postoupila do druhé části plánu. Zavedla mě do koupelny, napustila horkou vanu a udělila rozkazy. Měla jsem se položit do vařící vody a vydržet ve tmě, sama v koupelně, dokud mi sama neřekne. Já jsem s napětím v očích rozkaz tiše vyplnila.

Když uběhla asi hodina a má sestra se stále ještě neohlásila, začala jsem lehce panikařit. Mám se ozvat? Nepokazím tím celou kůru? Co když pak nebudu snědá? Statečně jsem zatlačila slzu, která se mi už pomalu valila z modrého oka. Po dalších pěti minutách, když už jsem se ve tmě opravdu bála a začala v rozích místnosti vidět své noční můry, se Anička konečně ozvala.

Odemkla koupelnu a vysvobodila mě. Bylo již později večer a mé sestře už mě nejspíš začalo být tak trochu líto, když jsem před ní stála vystrašená a promočená na kost. Proto tedy svůj ďábelský plán urychlila tím, že mi poručila lehnout si do postele a do rána se ani nehnout. Když prý nepohnu ani malíčkem, kouzlo se vyplní a já budu mít ráno svojí vysněnou tmavou pleť.

S mylným přesvědčením, že starší sestry mají přece vždycky pravdu, jsem uvěřila a vyčerpaná padla do postele. Usnula jsem během chvilky.

Ráno mě čekala tvrdá realita a při pohledu do zrcadla moje stará dobrá porcelánová pleť, dnes snad ještě bělejší než kdy jindy. Od té doby vím, že starší sestry nemají vždycky pravdu a už vůbec ne dobré úmysly. Ale jinak se se ségrou máme rády.

Autor: Horst Anton Haslbauer | čtvrtek 6.4.2017 9:32 | karma článku: 16.66 | přečteno: 924x

Další články blogera

Horst Anton Haslbauer

Hyundai, Lamborghini, McLaren a mé dcery

K loňským narozeninám s číslem 77 jsem dostal od dcer Ivy a Petry zvláštní dar. Zaplatily mi možnost, vybrat si svezení v některém supersportovním voze dle vlastního výběru, který nemá problém pokořit třístovku ...

18.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 14.74 | Přečteno: 254 | Diskuse

Horst Anton Haslbauer

Počasí nám škrtlo Matterhorn

Vyšel ale jiný výlet po nejstrmější dráze na světě vybudované v roce 1926. Někteří starší turisté dokonce odmítli si na to sednout.

24.9.2017 v 10:38 | Karma článku: 13.21 | Přečteno: 269 | Diskuse

Horst Anton Haslbauer

Každý měl jednou tři

Něco z této mé doby. Poté o mně uslyšíte - možná - až v mé plnoletosti. Uvidíte, jak rychle uběhne oněch patnáct roků. Společně nám ale přeji, aby se to šinulo jen tempem hlemýždím!

8.9.2017 v 8:28 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 312 | Diskuse

Horst Anton Haslbauer

Jitka letí z USA do svého rodiště

Po šesti hodinách čekání na letišti se společně s jedenáctiletým synem Bennettem dočkali a dotkli se země v Drážďanech. S tam bydlící mámou Jitky, jejím německým mužem a dvěma už na ně čekajícími dětmi Jitky sokolovského bratra,

14.8.2017 v 16:57 | Karma článku: 11.51 | Přečteno: 285 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Hana Bočková

Babí léto

" Rosa o pavučinu zazvonila. Usmál ses. Pěkné je to. Vášnivě jsem Tě políbila, netušíc, že přichází babí léto. "

18.10.2017 v 20:07 | Karma článku: 5.63 | Přečteno: 94 | Diskuse

Ivana Dianová

Nevolím

Nevolím, nevolila jsem a nikdy volit nehodlám. Jak by řekl můj otec: "A dyť je to furt do blba!" Což je...

17.10.2017 v 21:34 | Karma článku: 18.51 | Přečteno: 994 | Diskuse

Hana Bočková

Malý fejeton pro pátek třináctého

...hlavou jí proběhla maminčina věta, kdy jako žákyně 2. A základní devítileté školy, začínala svou kariéru...

13.10.2017 v 13:10 | Karma článku: 15.34 | Přečteno: 509 | Diskuse

Daniela Bulířová

Nebojte se říct si o to, co chcete.

Někdy se můžeme cítit zranění. Smutní, uplakaní, nešťastní. Někdy se nám život pod rukama roztříští na milion kousků jako křišťálová sklenka nedopatřením shozená z okraje stolu.

12.10.2017 v 22:17 | Karma článku: 7.76 | Přečteno: 278 | Diskuse

Andrea Hynková

Kalhotky s ježečkama

V šest ráno mi to úplně nemyslí. Jak jinak si vysvětlit, že se po tmě v pouzdrové sukni snažím dostat do pozice bojovníka. Lem sukně mi leze někam pod prsa a jediné s čím jako bojovník zápasím je balanc.

12.10.2017 v 14:00 | Karma článku: 32.54 | Přečteno: 2197 | Diskuse
Počet článků 389 Celková karma 12.28 Průměrná čtenost 908

Nejstarší z pěti sourozenců. Máma byla jak ředitelkou, tak klaunem tohoto cirkusu. Knihy o tom jsou v knihkupectvích a jako E-knihy (www.palmknihy.cz/transfuze-antona-horsta.html + www.palmknihy.cz/ruksak.html). V obou knihách se střídá VESELÉ s VÁŽNÝM



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.