Z mého holčičího života

S pejsky a koníky si rozumíme, asi proto, že neumí ani tak mluvit jako já. Poznávat život kolem sebe je docela veselé. I s lidmi to ujde, kdyby mě jen pořád nechtěli poučovat.
Pojď mě houpat lenochu!
Společně vejráme
Něco se děje?
Dělej mi koníčka!
I venku je na co vejrat
My jsme kamarádi
Neválej se pořád!
Sany zase něco vidí, Johny to má na háku
Koukáš, už jsem velká jako ty
Taky vám dám
Mami, je toho málo!
Rozdělíme se
Sanynka mi dělá opěradlo
Za odměnu ti dám vodu
Neukousni mu ucho!
Hodím ti tenisák
Už ho vrhám
Jsme zase doma
Opěradlo, máš dlouhý jazyk
To není tenisák!
Ahoj, koníčci!
Chceš pusu?
Co ty jsi zač?
Nekousne mě, tati?
Mami, pozor!
Náš nový kamarád
To je tedy k popukání! A nekecáš?
Mé teplé opěradlo
Kámoš má sílu
Pojďte si hrát!
Mám ti ho hodit?
Ten má ale divný čumák, patří paní od vedle, ten pes, ne ten čumák!
Neboj se mě!
Pérák koník, dám mu kapky!
Sany, tobě svítí legračně oči
Mít kamarády je fajn!
Malinko se přece jen tady nahoře bojím
Pořád musím střídat koně a čepice, ach jo...
A jsme zase na chvíli doma
Televize je za váma!
Nemají zájem čučet na obrazovku
Tak já se taky nebudu koukat, ale pojďte si hrát, lenoši!
V sedle už se mi líbí
Babi je větší než kůň
Zatím ahoj!

 

Autor: Horst Anton Haslbauer | sobota 18.2.2017 11:52 | karma článku: 17,25 | přečteno: 373x
  • Další články autora

Horst Anton Haslbauer

Vojín Valda a rotný Provaz

13.4.2024 v 12:25 | Karma: 16,45