Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Můj telefonát s Lanďákem z Norimberku do Vídně

11. 10. 2014 14:06:59
Když jsem v emigraci v roce 1987, chtěl svůj první rukopis dostat na veřejnost, napadlo mě, že by mi mohl poradit ve Vídni od domova odříznutý Pavel Landovský.

Navázal jsem s ním kontakt pomocí drátů. Představil jsem se jako Kocour, abych ho svým německým jménem nevyplašil a nepřivodil mu žaludeční vředy.

„Kocour, Kocour,“ zadumal nahlas,“ čoveče, já tě musím znát z Prahy, to je ale let...“

„Já jsem, Pavle, ze Sokolova... politická píseň... tam jsi nikdy nezavítal...“

„No počkej, nedělej si prdel, já bych tě měl znát z divadla...“

„Pavle, v pražských divadlech jsem seděl vždycky jen jako divák... mám ale jinou prosbu“ a začal jsem mu vysvětlovat, proč volám.

„No hele, já znám na Západě plno lidí, rukopis na knihu říkáš... a odkud vůbec voláš?“ Po mé odpovědi se zděsil: „Z Norimberka, z Norimberka... Ježíši, to ti, člověče, bude stát telefon majlant... už zuřivě přemejšlím..., koho jen bych ti poradil. Víš, oni to sou většinou kurvy slibotechnický. Mám u takovejch rozhazený mnou nakecaný kazety po celý Evropě, že prej z toho něco udělaj, a ticho po pěšině. Ani kazety už mi neposlali, hajzlové, nazpátek. Prachsprostě mi je ukradli... na to majzla! Jé, to tě bude stát prachů, ty se nedoplatíš...“

„To je dobrý, Pavle, já jsem vykrad banku...“

„Tak to jo, hele, mně už se kouří z mozku..., ale teď mě něco konečně napadlo. Na všecky se vyser, sou to hajzlové, pošli to přímo do Kanady Škvoreckýmu, to je rovnej chlap. Já tady, do prdele, musím někde mít jeho adresu..., ale kde jen mám ten zasranej notes?“ Bylo slyšet, jak volá ženské jméno a ptá se na notes. Samozřejmě že dáma o úkrytu notýsku věděla a už jsem slyšel Pavla, jak hledá. „Eš, eš, š,š,š, už to mám,“ vykřikl radostně, „jé, ty se nedoplatíš... vlastně jsi vykrad banku... piš, budu ti to slabikovat, v tý zasraný angličtině se všechno čte jinak, než se píše... jó, zlatá čeština...“

S poděkováním a přáním štěstí v životě jsem se rozloučil a Pavel ještě zabrumlal: „Tak ty, Kocoure, kradeš... asi bych měl začít taky, přeju ti, hochu, úspěch a měj se fajn..., ale stejně si budu celej den ještě lámat palici, odkud tě znám...

Půl roku nato mi oznamoval krajanský leták, že Pavel Landovský bude mít v Mnichově besedu ohledně své čerstvé knihy... Tak se dočkal, myslel jsem, a přál mu to.

Vyrazil jsem tam s s dcerami Ivou a Petrou a jejich kluky, bratislavským Danem a pražským Šimonem.

V narvaném sále restaurace Haidhauser Bürgersaal to šumělo, pro nás už nezvyklou, davovou češtinou. Letěla slova, že Lajdák je vedle v hospodě u stolu se Štěpánkem, Přenosilovou a dalšími emigranty. Koupil jsem jeho knihu a vyrazil s ní ke stolu, kde to nejvíc vřelo. Nahlas jsem pozdravil a představil se jako Kocour. Pavel na mě ukázal rukou a vykřikl: „Přátelé, to je von, Štěpánku, ty přece musíš znát Kocoura...“

„No, Pavle, já kocoura znám, ale ten můj vypadá o malinko jinak než ten tvůj...“

Všichni si mě začali prohlížet a Ivona Přenosilová zakroutila hlavou. „Pánové, ten můj tedy taky vypadá zcela jinak než tenhle...“ Jejich stůl se rozbouřil pravým československým emigrantským smíchem. Poprosil jsem o podpis a odmítl si ke stolu přisednout. „Pavle, čekáme na tebe toužebně vedle v plným sále...“

„Jo, toužebně na tebe čekají, Pavle, tak to budeš muset jít...“ pronesl Štěpánek závistivě nafilmovanou intonací.

„Norimberk, Norimberk... a eště kradeš, Kocoure? A jak to dopadlo se Škvoreckým?“

„Čekám na odpověď...“

„To už je tolik hodin? Máte někdo cibule? Budu se muset přemístit vedle...“ zamumlal Pavel, já si vyhrnul rukáv na levé ruce, abych mu před odchodem ještě oznámil přesný čas, ale mé zápěstí zelo prázdnotou. A takové to byly drahé hodinky od dcer k narozeninám... musely mi v té tlačenici sjet. Přenosilová mi je přece neukradla. Ještě jsem chvíli bloudil očima po podlaze, ale Pavel už nahlas zdravil z pódia své krajany...

Ani ve snu tenkrát nikoho nenapadlo, že komunisté mají na kahánku, že sem, my emigranti z celé Evropy, už nebudeme muset jezdit na členy Semaforu Miloslava Šimka, Jirku Krampola, Zuzanu Buriánovou a Josefa Fouska, ani na Ivana Mládka a hladově jim od úst odtrhávat každičké české slovíčko.

Pavle, nenech si do toho kecat ani PETREM!

Autor: Horst Anton Haslbauer | sobota 11.10.2014 14:06 | karma článku: 16.19 | přečteno: 952x

Další články blogera

Horst Anton Haslbauer

Když ještě existovalo Československo a v Německu marka

Veselá práce čerpadláře na západě v době, kdy v Československu byla jen BENZINA a ta měla jednotné stále stejné ceny dlouhou dobu. Při předávání směny byl ke stojanům zákaz vjezdu. Auta čekala a čekala, ale netroubila. Tenkrát

11.1.2020 v 13:48 | Karma článku: 22.81 | Přečteno: 787 | Diskuse

Horst Anton Haslbauer

Vánoce dvou psů a kocoura - seznámení

Vnučka Emilia dostala za svůj hrdinský boj proti zákeřné nemoci britského kocourka. Před Vánoci se stal novým členem rodiny, kde kralovala rotvajlerka s labradorem. Vnučka mu dala jméno Kašpar. Mnou nabízené Horst odmítla. Tak

27.12.2019 v 8:31 | Karma článku: 26.63 | Přečteno: 676 | Diskuse

Horst Anton Haslbauer

Náruživý televizní divák - krimi

Všem vám přeji, kteří se budete zdržovat doma před obrazovkou, abyste to takhle mohli vychutnávat u dobrých zábavných nebo napínavých programů. Přece jen je to způsob jak v tyto dny ušetřit a nedostat se do zbytečných dluhů,

19.12.2019 v 7:59 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 350 | Diskuse

Horst Anton Haslbauer

Také emigranti mohou lyžovat

Když obě mé dcery (1964, 1968) 1985 u táty emigranta také emigrovaly, přemístili jsme se z malého krásného Amberku do většího v Norimberku. Starší Iva tady měla možnost chodit poblíž na nástavbu na vysokou školu s dodělanou

7.12.2019 v 8:45 | Karma článku: 20.11 | Přečteno: 941 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jiří Strádal

Jak v pekle řešili šíření demokracie (povídka)

Před 30 lety padaly totalitní režimy ve střední a východní Evropě. To se tenkrát vůbec nelíbilo Ďáblovi a proto svolal nejvyšší pekelnou radu. "Svolal jsem vás," oslovil členy rady, "protože se nám tu rozmáhá takový nešvar."

18.1.2020 v 22:20 | Karma článku: 14.28 | Přečteno: 351 | Diskuse

Jan Šik

Muž, co se vzbouřil a ucpal čokoládou

Chlap se má chovat jako chlap. Při své cestě životem, musí překonávat různá úskalí. Ideální je, když ho mnohými vede žena. Jemně.

18.1.2020 v 18:00 | Karma článku: 16.06 | Přečteno: 358 | Diskuse

Luboš Vermach

Miliarda chudáků se chce mít dobře, a my jim ke štěstí pomůžeme

Hádejte, kdo to řekl. Ne, tenhle premiér to nebyl, ani jeho ministr. A jejich prezident? Ale kdeže. Byl to kupodivu někdo, koho někteří z vás dobře znají. Byl to pan ...

18.1.2020 v 16:59 | Karma článku: 10.53 | Přečteno: 1378 |

Miroslav Pavlíček

Já jsem osel, ty jsi osel

Tahle moudrá slova mého oblíbeného autora, indického jezuity Tonyho de Mello, mě napadla v souvislosti s jistou událostí, která se nedávno stala tady, na blogu...

18.1.2020 v 15:12 | Karma článku: 18.99 | Přečteno: 518 | Diskuse

Jan Berwid-Buquoy

Soudruh Bůh

Lidská moudrost je silně omezená. Lidská hloupost, naproti tomu, je bez hranic. Nacistický propagátor, Joseph Goebbels, prohlásil: "Tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou!". Jde tedy o to, ovládat umění lhát, aby davy uvěřily...

18.1.2020 v 11:39 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 532 | Diskuse
Počet článků 441 Celková karma 16.95 Průměrná čtenost 876

Nejstarší z pěti sourozenců. Máma byla jak ředitelkou, tak klaunem tohoto cirkusu. Knihy o tom jsou v knihkupectvích a jako E-knihy (www.palmknihy.cz/transfuze-antona-horsta.html + www.palmknihy.cz/ruksak.html). V obou knihách se střídá VESELÉ se SMUTNÝM. LEGRACE nebývá NONSTOP! Nejlegračnější je, že na té fotce na mě skočila zrovna OSMDESÁTKA. Tak mládeži, nevyžaduji RESPEKT. Cítím se totiž na TŘICET, jen do mě! Přeji vám všem se dožít ještě daleko vyššího věku!

Najdete na iDNES.cz