Zdravím tě, Horste a dík za tvoje vzpomínky, či za vzpomínky tvých blízkých. Jsme kluci devětatřicátníci......já si hodně pamatuju právě z těch posledních měsíců války,kdy nás opouštěli kluci z wehrmachtu nahnaní do těch jatek tím šílencem Hitlerem. Napsal jsem už o tom blogy, a co mně přijde nejsmutnější, že i mezi námi Čechy bylo tolik sketů, že si člověk musel dát pozor na pusu. Nikdo nikomu nevěřil. A tak se držela huba a krok. A po takzvaném osvobození rudou armádou se držel jazyk za zuby ještě dalšách 45 let. Bylo to zajímavé, jak mnoho německých vojáků nesnášelo tu válku...jednou jsem šel do obchodu pro lízátko (bylo to ve vesnici, kde jsme bydleli, tam bylo několik strejců wehrmachtu, staří dědkové a ti mně tam hladili po hlavě, v Praze mi jeden německý vojáček dal kovovou pětikorunu a pustil mámu sednout. Máma si ale nesedla, když viděla ty zlověstné pohledy Pražanů. A na druhé straně někteří vojáci, a ne jen SS, řádili jak tajfuni. Dva dny jsme byli ukrytí ve sklepě našeho domku, když jely celé kolony vojska kolem k Američanům do zajetí. A pak bylo vítání rudé armády, která kradla a znásilnovala. I když měla nesmírnou zásluhu na vyhnání Němců. Ale to je dlouhá historie...Hezký weekend přeju....Honza

V predstave jsem to prožíval.

Jirko, potěšil jsi mě

Horste, poutavé, leč smutné vyprávění. Pohodovou neděli přeji z rachoty.

Ty jsi víc v práci než doma...

Moc Ti děkuji, milý a vážený Horste, za tyhle vzpomínky plné čisté člověčiny.

Tome, díky!

V tvém lidském vyprávění vynikne jak je válka nesmyslná.

Vašek

Vašku, doufejme, že to osobně nezažijeme...

Smutné a dobře napsané.

Honzo

Teším sa vždy na pokračovanie, prajem Ti pohodový víkend.

Janka, to mě těší...

Moc dobře vykreslené

Jaroslave, ať se víkend povede!

Smutné a krásně napsané, milý Horste

Děkuji! Klidný víkend!