Sestra jako ideál krásy - závist

Má druhá a čtvrtá vnučka jsou dost rozdílné sestry, hlavně vzhledově. Jednu svou sesterskou příhodu popsala Kristína. Vnučka čtvrtá. Vyloudil jsem tento její skvost. Nakonec podlehla a svolila mi ho umístit na mém blogu. 

|Teď v dubnu už budu šestnáctiletou slečnou. Poznáte že má nadání spisovatelské. Také se zálibou fotografuje a hlavně je i muzikálně dobrá v kramflecích. Zpívá jako sám slavík. Všichni členové rodiny ovládají němčinu, angličtinu a otec laškuje se španělštinou, zřejmě se chce účastnit býčích zápasů. 

Kikino, gratulovat k narozeninám se nemá před nimi. 17.04. na to doufám nezapomenu. Děd NEVŠEVĚD.

Kristina Lisa Hamerská

Sestra jako ideál krásy

Když jsme byly s mojí starší sestrou Aničkou malé, panovala mezi námi vždy hmatatelná rivalita. Přesněji totedy byla rivalita z její strany. Já svoji sestru milovala, obdivovala a uctívala. Anička tento můj zájem chladně ignorovala a vždy se snažila mi provést co nejvíce detailně promyšlených naschválů.

V tu dobu, kdy mně bylo šest let a mojí sestře přesně o šest roků víc, jsme bydleli přechodně kvůli práci táty v Rakousku. Měla jsem období, kdy jsem ve všech ohledech chtěla vypadat jako ona. Anička je totiž pravý opak mě. Má tmavě hnědé oči, černé vlasy a krásnou olivově snědou pleť. Je tedy pochopitelné, že já, s modrozelenýma očima a porcelánovou pletí jsem chtěla přesně to, co měla ona.

Jednoho letního večera, když rodiče odešli na návštěvu k sousedům a moje obdivovaná snědá sestra mě měla na starost, to všechno začalo. Celý večer jsem kňourala, fňukala a plakala, že chci, aby mi prozradila tajemství její snědé pleti. Nejdříve mě chladně odmítala, ale když už jsem jí po sté prosila na kolenou, uviděla příležitost, jak mě napálit. Vymyslela propracovaný plán, který mi měl údajně zajistit mojí vysněnou barvu pleti.

Plán měl několik fází. V první fázi plánu mi Anička poručila lehnout si na vyasfaltovanou cestičku za domem vedoucí do zahrady. Donesla si sebou rozličnou řadu ingrediencí, mezi kterými jsem v tu chvíli neviděla žádnou souvislost. Nejdříve mě pro efekt dramatičnosti polila ledovou vodou. Poté započala s procedurou a najednou mi vedle sebe naskládané koření začalo dávat smysl. Začala mě posypávat. Sůl, pepř, koriandr, kmín, skořice. Všechno se to na mě valilo přímo ze sestřiných rukou.

Nechápavě jsem hleděla zpod okořeněné přikrývky. Hned mi vysvětlila, že to je jen první mé velké proměny a že musím být trpělivá a vydržet. Pro krásu se musí trpět, řekla jsem si a bez odmlouvání ji následovala zpátky do domu. To jsem ale ještě nevěděla, co mě doopravdy čeká.

Anička postoupila do druhé části plánu. Zavedla mě do koupelny, napustila horkou vanu a udělila rozkazy. Měla jsem se položit do vařící vody a vydržet ve tmě, sama v koupelně, dokud mi sama neřekne. Já jsem s napětím v očích rozkaz tiše vyplnila.

Když uběhla asi hodina a má sestra se stále ještě neohlásila, začala jsem lehce panikařit. Mám se ozvat? Nepokazím tím celou kůru? Co když pak nebudu snědá? Statečně jsem zatlačila slzu, která se mi už pomalu valila z modrého oka. Po dalších pěti minutách, když už jsem se ve tmě opravdu bála a začala v rozích místnosti vidět své noční můry, se Anička konečně ozvala.

Odemkla koupelnu a vysvobodila mě. Bylo již později večer a mé sestře už mě nejspíš začalo být tak trochu líto, když jsem před ní stála vystrašená a promočená na kost. Proto tedy svůj ďábelský plán urychlila tím, že mi poručila lehnout si do postele a do rána se ani nehnout. Když prý nepohnu ani malíčkem, kouzlo se vyplní a já budu mít ráno svojí vysněnou tmavou pleť.

S mylným přesvědčením, že starší sestry mají přece vždycky pravdu, jsem uvěřila a vyčerpaná padla do postele. Usnula jsem během chvilky.

Ráno mě čekala tvrdá realita a při pohledu do zrcadla moje stará dobrá porcelánová pleť, dnes snad ještě bělejší než kdy jindy. Od té doby vím, že starší sestry nemají vždycky pravdu a už vůbec ne dobré úmysly. Ale jinak se se ségrou máme rády.