Nedobrovolná cesta - srnec a letadla nad hlavou (9)
Vysoko nahoře jsme viděli pouze malé body. Když se výhodně dostaly do slunce, třpytily se jako hvězdy.
„Ti aspoň nemusej šlapat,“ mínil. Opravdu jsme postupovali rychleji než ještě před hodinou, kdy jsme se jen tak šourali.
Zde se musím vrátit do doby výcviku.
Náš důstojník, který měl těžké zranění, pojednou zase onemocněl. Na čtyři týdne přišel zástupce. Byl z Krušných hor, neveliký, jménem Fischer. Své povely řval jako tlampač. Kvůli tomu řvaní jsem ho nesnášel. Do doby výcviku v lese.
Museli jsme se propracovat vpřed od stromu ke stromu, když jsme v určité vzdálenosti zahlédli trávou zarostlou lesní cestu. Hovořit se nesmělo, jako v opravdové válce, tvrdil. V tom jsme se od něho mohli mnohému naučit. Rukou nám dal znamení, abychom zůstali každý za svým stromem stát. On jako poddůstojník byl vždy vpředu, tak jako i teď. Krátce před onou lesní cestou zůstal za silným stromem stát, jako kdyby skutečně před ním byl nepřítel. Že jsem byl další za ním, dal mi znamení rukou přistoupit k němu. Pak ruku zvedl a nechal klesnout, což znamenalo opatrně! Dával jsem pozor, abych nešlápl na sebemenší větvičku, než jsem k němu došel. Musel jsem se přimáčknout ke stromu jako on. Poté ukázal směrem k lesní cestě. Předklonil jsem se a uviděl asi 80 metrů od nás sluncem ozářeného, pasoucího se srnce. V tom okamžiku zvedl hlavu a zavětřil na všechny strany. Byl to fascinující pohled, jak stál ve střehu připraven každým okamžikem ke skoku. K tomu na něj pronikly skrz větve ve svazcích sluneční paprsky. A na to má jeden vystřelit, zašeptal jsem. To máš pravdu, odvětil. Lehce tlesknul rukama, srnec zmizel v podrostu a náš výcvik pokračoval.
Ještě mi řekl: „Mohl bys být myslivcem, jak ses před chvíli zachoval.“
„Můj táta je myslivec,“ odpověděl jsem, „často jsem s ním chodil do lesa.“
„Ach tak,“ odvětil, „i já jsem myslivcem.“ Tím okamžikem mezi námi praskly všechny ledy. Od té doby mi říkal Pytláku a často jsme si povídali o lovu. Udělal mě svou spojkou a já se naběhal více než předtím.
Mohl jsem s ním ale častěji být pospolu, kdy jsme si vyprávěli zážitky při lovení. Často se ptal, proč tak utíkám, ještě si mohu dát na čas, v Rusku prý poběžím setrvačností. Znal Rusko, měli jsme shodné názory, pro toho člověka bych skočil do ohně.
„Něco pro tebe mám,“ řekl jednoho rána, „večer jsem se dozvěděl, že za čtrnáct dní začíná nový kurs pro poddůstojníky, mám tě přihlásit?“ Odmítl jsem, moji dva starší bratři a švagr (ten švagr byl můj táta) byli poddůstojníky, řekli mi, že v tom případě jsi neustále vpředu.
„Myslel jsem to přece jen dobře,“ dodal, „tím pádem jsi mohl zůstat o měsíc déle ve vlasti.“
Když se náš příslušný poddůstojník opět vrátil, naše rozloučení bolelo. Tento poddůstojník nebyl u našeho transportu, teprve po přelodění přes Černé moře k nám byl přidělen, byl v jiném vlaku. Zřejmě chtěl ke staršinovi, který rotě velel. Když mě objevil, řekl: „No, pytláku, teď to začíná být vážné.“
Zeptal jsem se ho na ta letadla nad námi. „Jsou to ruská výzvědná,“ ujistil, „už od rána nás mají na mušce. Zřejmě už ví, kam chceme, nespěte v noci moc tvrdě, i kdybyste únavou padali. Buď nás budou bombardovat, anebo můžeme čekat dělostřelecký útok, pokud budeme na dostřel. Nevím ale, jak je fronta od nás vzdálena, ale ani muk o tom všem!“
To byla zase jedna Jobova zvěst. S Ernstem o tom ale mluvit musím. Ten hned vyjel: „Dobrou noc, Marléno, stojíme tedy před první ochutnávací zkouškou. Ještě dobře, že máme čtvrt litru čaje v břiše, nejsem přesvědčen o tom, že za tím vrcholem dostanem najíst.“ Toho názoru jsem byl také.
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda a rotný Provaz
Jiný problém měl každé ráno po příchodu do kasáren nadporučík Charvát. Hned u stolku dozorčího roty se ptal, jestli by mu nemohli sehnat něco k na zub. Pro tohoto lidského důstojníka jsme se mohli přetrhnout. My tři jsme zase měli
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda a rotný Provaz
Problém měl každé ráno po příchodu do kasáren nadporučík Charvát. Hned u stolku dozorčího roty se ptal, jestli by mu nemohl sehnat něco na zub. Pro tohoto lidského důstojníka se vždy nějaký drobek našel. My tři měli zase největší
Horst Anton Haslbauer
Kraví hora a pomsta vojína Harryho Valdy
Za dva dny nás, ve stejné sestavě, hnali na znojemskou Kraví horu, ten vysoký kopec u Dyje začali někteří silně nenávidět. Důstojník si tentokráte vzal na pomoc poddůstojníky a velitele čet. Mazáci nemuseli mít na zádech zátěž. Na
Horst Anton Haslbauer
Trojlístek a rodí se Ruksak
Pomalu jsme s Harrym k sobě nalézali cestu. Zjistili jsme, že vysíláme na stejných vlnách a na ty samé vlny byl naladěn i Mirek Picka. Začali jsme hledat jeden druhého, i když povahové vlastnosti jsme zcela totožné neměli.
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda má dotaz
Krátce před počátkem osobního volna ohlásil poručík Hasák akci, abychom se nenudili. Přemíchání mužstva v místnostech podle seznamu jmen na nástěnce. Po jeho odchodu ze zaměstnání se organizace chopili podle svého svobodníci
Horst Anton Haslbauer
Frajer poručík Hasák
"Kdo umí sekat trávu," ptal se všech svolaných bažantů u roty poručík Hasák. To by mohla být ulejvárna venku, někde mezi mladejma venkovankami, byla myšlenka vojáků prvním rokem a skoro do jednoho se hlásili, až na vojína Čiperu,
Horst Anton Haslbauer
Tóny Palónek a účinky bromu
Antonín Brandl byl můj spoluhráč z Baníku Sokolov a výborné levé křídlo. Jelikož Tóny v české řeči malinko zanechával německý nádech, vyslovoval i balónek a balón s "pé," a tak dostal přezdívku Tóny Palónek. Oba jsme dostali
Horst Anton Haslbauer
Šikana od mazáků po odchodu důstojníků z kasáren
Se šikanou jsem se setkal poprvé v životě. Jsem vzteky bez sebe, že se musím krotit, abych někomu nenabouchal. V civilu bych neotálel, ale trestu na vojně bych se nevyhnul. Nasluhování jsem se chtěl vyhnout. Vojínu Čiperovi se
Horst Anton Haslbauer
Peklo po přísaze a lehké ženštiny pronásledované velitelem pluku
Po přísaze se i rajóny staly peklem. Chodby a schody dělat kartáčkem na zuby, záchody holýma rukama. Nevadí, nyní po přísaze už máme nárok na regulérní vycházky. Celý pluk bažantů stál na buzerplacu proti svému veliteli pluku,
Horst Anton Haslbauer
První noční cvičný poplach
Ten využili mazáci, kterým scházelo všelicos z vojenské výstroje. Tak jim v době jejich bažantství, bylo z osobní skříňky kradeno při nočním poplachu, tak oni teď si své ztráty opět doplňovali od nás bažantů. Poplach se opakoval
Horst Anton Haslbauer
Svobodník Mezera, vojín Lettl a prazvláštní vojín Zrníčko
Na pokoji nás bylo patnáct, náš velitel pokoje, svobodník mazák Mezera, je velitelem tanku a slušný člověk. Na nejvzdálenějším štrozoku ode dveří se uvelebil vojín Lettl, myslel to s námi dobře, zápach z jeho nohou u některých
Horst Anton Haslbauer
Rekruti
Sokolovské nádraží bylo plné rekrutů, z devadesátidevíti procent sťatých, jak zákon káže. Byl podzim 1958 a zvláštní vlak připraven k odjezdu do všech koutů Československé republiky. Rodiče pomáhali svým synům do vlaku, matky
Horst Anton Haslbauer
S Terezou to nebylo podle mého přání
O absolvování odborného učiliště v Liberci a prvním zaměstnání v Sokolově, kdy jsem výplaty vnucoval mamince už jsem psal. Teď příjde mé další dvouleté odloučení od rodiny vlivem zeleného sukna. Ti starší z nás to měli povinné.
Horst Anton Haslbauer
Střípek o nosu
Listoval jsem v nějakém divadelním časopisu s fotkami herců, najednou jsem si uvědomil, že vlastně nevím, jaký mám profil obličeje. Můj nos je zpředu normální, ale jak vlastně vypadá ze strany? Líbí se mi nosy rovné a u žen i
Horst Anton Haslbauer
Další z mé knihy Ruksak, legrace, erotika a smrt
Celá ta sranda začala 26. července 1939 po sedmé hodině, když mě maminka konečně vypustila ze svého lůna. Už bylo na čase, i když si stěžovat nemohu - po celých těch devět měsíců bylo o stravu a střechu nad hlavou postaráno -
Horst Anton Haslbauer
Ruksak - střípky
z této knihy. Autor narozen 26. 07. 1939 v Loučkách u Karlových Varů, hrál závodně v Sokolově a Liberci kopanou, lední hokej, volejbal, boxoval a jezdil automobilové závody do vrchu. Po skončení sportovní činnosti hrál amatérsky
Horst Anton Haslbauer
Standa 2
Ještě na přeskáčku něco mi poslaného od Standy, kde nepíše o svých sokolovských láskách. Tento můj a dva roky starší kamarád, dokáže nejen brnkat na různé hudební nástroje, ale také na srdíčka dam různého věku. Jak následovně
Horst Anton Haslbauer
Standa
Po vojně mě ulovila při jednom mém veřejném blbnutí a bavení lidstva na ulici. Byla to divadelní skupina tvořící po vzoru SEMAFORU. Vedl to Standa Tatar, učitel z Mělníku, přemístěný na Sokolovsko za trest. KOMUNISTICKOU stranou,
Horst Anton Haslbauer
Mé kopání slyšitelné až do Kanady
Posledně jsem napsal, že jsem vykopával 60 metrů hlubokou "strouhu" místo centimetrovou. Upozornil mě na to Honza až s Kanady. Prý to slyšel i u nich v Kanadě na zahradě. Teď tady umístím několik obrázků, co jsme vybudovali.
Horst Anton Haslbauer
Staveniště plné emigrantů
Bylo mi tehdy teprve 53. V malé vesničce mezi Domažlicemi a Plzní jsme po delším hledání po republice koupili od Pražanů domek, postavený před mnoha lety skromnými prostředky vesnickou rodinou doslova skoro jen z hlíny. Pražané ho
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 619
- Celková karma 18,13
- Průměrná čtenost 764x