Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Nedobrovolná cesta - mleli jsme z posledního

Přišel povel k zastavení, i když nikdo hlad neměl, pouze žízeň. Přesto jsme museli kousat do chleba s margarínem a nesměli si při tom sednout. Při pokračování v pochodu jsme poznali, že rozkaz byl správný. Ti, co si přes zákaz

 přesto sedli, byli teď napůl chromí. Šlo se dál nebíčku vstříc, nic jiného také nebylo vidět.

Jen vodorovná čára horizontu, pod kterým teprve začala neidentifikovatelná paleta barev této únavné krajiny, v které jsme se nalézali. O něco níže se rýsovala světlemodrá čára, která se k nám svisle přibližovala. Vlevo a vpravo pod ní bylo vidět šedou, hnědou a již trochu zelené. Světlá čára dostávala níže spolucestujícího, druhou čáru. Je to cesta, po které se plahočíme.

Dnes se divím, že jsem dokázal tenkráte zmobilizovat smysly k vnímání těchto věcí, když jsem se únavou málem nehýbali vpřed. Bylo to ale kuriózní, alespoň pro mě, neboť při pohledu vpřed, lépe řečeno vzhůru, se přímočaré stoupání jevilo dvakrát tak dlouhé a člověk byl v domnění, že nahoru se musí vyšplhat po laně.

Nás zaměstnávaly ale jiné starosti. Neměli jsme na těle suchého místečka, na pot se přilepil písek, sůl z ranního mytí pálila jako oheň. Ochrnutá ramena a záda už necítily malou bitevní polní ani plynovou masku. V těžkých botách noha klouzala sem a tam. Nohy ale šly automaticky dále.

Nejnepříjemnější byl pot v rozkroku, většina už měla vlka. I tady měli ti starší radu. Přišel povel, všichni zastavit. Jeden poddůstojník nám řekl, že všichni přece máme malej kousek tužky. Ernst mínil, komu ten chce asi odtud napsat?

„Rozepněte si poklopce a dovnitř strčte napříč tu tužku. Aspoň se vám na tu věc dostane trochu vzduchu. Kdyby ale jelo auto, které víří prach, rychle zase zavřít.“

„Haleluja,“ křikl Ernst, „ten tip nebyl vůbec hloupý.“

Mezitím jsme měli bezmála polovinu výstupu za sebou. Už se hlásili první s puchýři na nohou a tvrdili, že dále už jít nemohou. Poprvé šli do akce saniťáci. Boty a ponožky dolů, saniťák poprášil něčím puchýře, z čehož jejich nosiči nebyli příliš nadšení. Čisté ponožky a okamžitě zase obout boty.

Když jsme v Kerči museli odevzdat torby, bylo nám přikázáno, přendat z ní do malé polní jedno spodní prádlo a pár ponožek, už věděli, kolik kilometrů budeme šlapat.

Brzo byla opět krátká přestávka, puchýře se množily. Řekl jsem Ernstovi a Waltrovi: „Pojďte, vyměníme si také ponožky,“ i když jsme ještě byli bez puchýřů. I jiní nás následovali. Dostali jsme rozkazem po výměně ponožek okamžitě si můžete si zase obout boty, že nám jinak natečou nohy a do bot se nedostaneme. A jaká blaženost by to byla, nechat nohy hezky na vzduchu vykouřit. Takhle to ale bylo lepší.

Mnozí byli tak vysílení, že nebyli schopní si ponožky vyměnit, jen padli do vysoké zaprášené trávy. Roztáhli ruce a nohy, jako kdyby tu chtěli ležet věčně.

Ernst nás upozornil, že v žádném případě si nesmíme sednout, nejraději bych to i udělal. Už jsem ale věděl, že by to byla pohroma. Ernst se na mě a Waltra podíval a sdělil: “Podívejte se na ty hrdiny národa, včera jsme ještě mysleli, že zakrátko poženou Rusi až na Sibiř, a teď tady leží v prachu s otevřeným poklopcem a roztaženejma ůdama.“

Dlouho jsme se z odpočinku nemohli těšit, neboť představený rotmistr, což bylo tenkrát pro nás tříměsíční vojáky velké zvíře, pohrozil těm ležícím trestem, když okamžitě nevstanou. Myslím, že trest by i brali, kdyby za trest museli zůstat ležet.

S poprášenými puchýři a čistými ponožkami se pokračovalo k vrcholu. Tu se nahoře zase objevilo mračno prachu. Zásobovací vozidla byla velká a už z dálky dobře viditelná, teď bylo jen vidět žluté mračno. Po krátké době jsme poznali vozidlo našich skautů. Okamžitě se vyndaly tužky z držáků, mysleli jsme, že prolétnou kolem. Tentokráte ale otevřený VW zastavil u našeho staršiny, který měl rotu na povel. Měli jsme opět zastavit. Starší poddůstojník byl volán k tomu ověšenému důstojníkovi, který mu podal plechový hrníček a ukázal na zašroubovaný kotel na zadní sedačce. Poté ten ověšený na nás všechny nahlas křikl: „Přivezl jsem vám něco čaje!“ Hned nám byl o mnoho sympatičtější.

„Ale,“ pokračoval, „každý dostane pouze čtvrt litrů, ostatní roty za vámi mají také žízeň.“ Už se ale prý postaral o to, abychom k večeru dostali jídlo a pití, že za tím vrchem leží vesnice, kde se dnes přenocuje. Mluvil o večeru a je poledne, tak to nebude nejhorší. Nálada se opět zlepšila.

Jen se uzávěr kotle otevřel, už tam jako první stáli naši udatní bojovníci. Před půl hodinou se nemohli ani hnout a teď byli pojednou zase čilí. Ernstovi jsem řekl, aby se podíval na ta prasata. My tři byli poslední, tudíž jsme stáli o něco déle u vozidla.

„Vyčkejte,“ řekl Ernst a odešel kousek od vozu nazpět. Při návratu k nám se dostal k našemu staršinovi a důstojníkovi, který mezitím vystoupil. Mazaně svěsil hlavu a pomalu šouravě procházel kolem nich. Věděl jsem, že teď naslouchá, co si ti dva povídají. Když se k nám vrátil, řekl, že až budeme mít čaj, popojdeme stranou. Viděl jsem, že ho něco pálí na jazyku. Když jsme pak svůj čaj cucali hltavě vestoje v zaprášené trávě, oznámil: „Já se zblázním, ten chlap něco řekl o třiceti kilometrech a že tam ještě dneska musíme dojít. To tam přijdeme mrtví. Možné je, že jsem se přeslechl, a já doufám, že jo. Waltrovi o tom ale nesmíme říct.“ Ten k nám přicházel zrovna se svým čajem, který blaženě upíjel. Pár doušků čaje z tebe hned udělá jiného člověka, to je zázrak. K čaji, jak bylo poručeno, jsme hryzali do tvrdého chleba.

„Jak se cítíš,“ otázal jsem se Waltra.

„Dobře by byla lež,“ odpověděl, „ale když tam nahoře má být ta ves, tak to zvládneme!“

„To myslím taky,“ přidal se Ernst.

 

Autor: Horst Anton Haslbauer | sobota 11.3.2023 7:56 | karma článku: 19,05 | přečteno: 431x
  • Další články autora

Horst Anton Haslbauer

Vojín Valda má další dotaz

"Večierka!" to zaječel na chodbě hlas svobodníka Junáska, který ještě nedávno takhle hlaholil na Slovensku na ovce svých rodičou. Teď má dozorčího roty a musí plnit vojenské příkazy. Už také vklouzla jeho hlava do našeho pokoje,

19.4.2024 v 18:18 | Karma: 20,34 | Přečteno: 513x | Diskuse| Ostatní

Horst Anton Haslbauer

Vojín Valda a rotný Provaz

Jiný problém měl každé ráno po příchodu do kasáren nadporučík Charvát. Hned u stolku dozorčího roty se ptal, jestli by mu nemohli sehnat něco k na zub. Pro tohoto lidského důstojníka jsme se mohli přetrhnout. My tři jsme zase měli

13.4.2024 v 12:25 | Karma: 16,45 | Přečteno: 606x | Diskuse| Ostatní

Horst Anton Haslbauer

Vojín Valda a rotný Provaz

Problém měl každé ráno po příchodu do kasáren nadporučík Charvát. Hned u stolku dozorčího roty se ptal, jestli by mu nemohl sehnat něco na zub. Pro tohoto lidského důstojníka se vždy nějaký drobek našel. My tři měli zase největší

12.4.2024 v 17:50 | Karma: 3,41 | Přečteno: 106x | Diskuse| Ostatní

Horst Anton Haslbauer

Kraví hora a pomsta vojína Harryho Valdy

Za dva dny nás, ve stejné sestavě, hnali na znojemskou Kraví horu, ten vysoký kopec u Dyje začali někteří silně nenávidět. Důstojník si tentokráte vzal na pomoc poddůstojníky a velitele čet. Mazáci nemuseli mít na zádech zátěž. Na

5.4.2024 v 15:47 | Karma: 16,15 | Přečteno: 399x | Diskuse| Ostatní

Horst Anton Haslbauer

Trojlístek a rodí se Ruksak

Pomalu jsme s Harrym k sobě nalézali cestu. Zjistili jsme, že vysíláme na stejných vlnách a na ty samé vlny byl naladěn i Mirek Picka. Začali jsme hledat jeden druhého, i když povahové vlastnosti jsme zcela totožné neměli.

29.3.2024 v 16:36 | Karma: 14,41 | Přečteno: 234x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Podezřelé nákupy zbraní se mají hlásit už od července, schvaluje vláda

24. dubna 2024  5:25

Prodejci mají mít už od července povinnost hlásit podezřelé nákupy zbraní. Počítá s tím novela...

Nenávist vůči Ukrajincům, segregace Romů. Amnesty International kritizuje Česko

24. dubna 2024  2:28

Ukrajinští uprchlíci se loni v Česku potýkali s nenávistnými projevy a diskriminací, pokračovala...

Místo do šrotu do opravny. Směrnice EU prodlouží záruku a zakážou „kazítka“

24. dubna 2024

Premium Do budoucna by měla být oprava rozbitých a porouchaných domácích spotřebičů jednodušší. A stejně...

Ignorovat, nebo demaskovat? Německá média řeší, jak informovat o AfD

24. dubna 2024

Premium Je to teď horké téma. Německá mainstreamová média stojí před volbou, nakolik a jakým způsobem...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 620
  • Celková karma 18,37
  • Průměrná čtenost 763x
Nejstarší z pěti sourozenců. Máma byla jak ředitelkou, tak klaunem tohoto cirkusu. Knihy o tom jsou v knihkupectvích a jako E-knihy (www.palmknihy.cz/transfuze-antona-horsta.html + www.palmknihy.cz/ruksak.html). V obou knihách se střídá VESELÉ se SMUTNÝM. LEGRACE nebývá NONSTOP!  

Seznam rubrik