Nedobrovolná cesta pokračuje
zastavil, měli okamžitě všichni jasno v hlavě. Ve vzdálenosti asi čtyř kilometrů jsme zahlédli město. Na Ukrajině jsme minuli už více měst, ale nikde nestavěli. Proč jsme zastavili tady v takové vzdálenosti od tohoto města? Hned se začaly šířit různé fámy a nervozita byla cítit u celé osádky vlaku. Nyní vyšlo najevo, jaký nervový nápor tahle dlouhá jízda do neznáma zanechala. Aby se zabránilo nepokoji, bylo nám řečeno, že město se jmenuje Cherson, ale že nemáme volný vjezd. Bylo cítit ulehčení, Cherson leží bezmála u Černého moře, tudíž to nemůže být Stalingrad, čehož jsme se už dny obávali. Opravdu jsme byli v domnění, že našim cílem je ten lidožroutský hrtan.
Ve Stalingradu byla před nedávnem sežrána celá šestá armáda. Ze strategicky důležitého důvodu, měla být fronta udržena více vzadu. Zatím jsme nevěděli, že místa, do kterých přijdeme, jsou ještě horší. Pro tento začátek se nám ale ulevilo, neboť poslední dny jsme často zahlédli stopy boje. I když ti starší zůstávali klidnými, byla to přece jen skutečnost, kterou jsme potkávali. Hrdinové mezi námi si už vybavovali vítězné boje. Byli ale stále tišší, když kolem sebe viděli vypálené ruské tanky, které vypadaly jako velké plechovky, rozmetané díly sestřelených letadel, a nejhorší bylo, že v počtu s nimi držely krok i německé tanky a letadla, o čemž v německých zprávách nepadlo ani slovo. Německá stíhačka je dodnes v mých vzpomínkách, byla do půlky zapíchnutá v zemi a trčela do vzduchu jako památník. Muselo se to stát za deště, teď je půda jako beton.
Vlak se dal opět zase pomalu do pohybu. Za slabou půlhodinku zase zastavil, byla to konečná. Teď jsme stáli před obrovskou vodní plochou a směli vystoupit, ale nevzdalovat se. Tolik vody jsem v životě neviděl, myslel jsem, myslel jsem, že to je Černé moře. Pak mnozí z nás byli překvapeni oznámením, že to je Dněpr. Všechny mosty byly vyhozeny do vzduchu, budeme převezeni na prámu. Prám byl mistrovské dílo našich ženistů. Přes řeku, která měla břehy snad dva kilometry od sebe, natáhli lana silná jako lidská ruka. Na každém břehu běžela lana přes velká kola, která ležela vodorovně. Na každém břehu byl k lanům připevněn obrovský vor. Vše dal do pohybu motor. Současně se tedy oba vory od svých břehů daly do pohybu na druhý břeh, uprostřed řeky se minuly. Na vorech byly koleje a místo pro čtyři vagóny, a tak začalo přemisťování z břehu na břeh. Jelikož můj vagón byl za vlakem někde uprostřed, měl jsem chvíli čas rychle napsat domů polní poštou několik řádek. Vždy, když jsem cestou zahlédl tabuli s názvem města, zaznamenal jsem to, tudíž budou naši doma vždy vědět, kterým směrem jsem jel. Jelikož jsem měl ještě chvíli čas, sedl jsem si na břeh a díval se přes tu obrovskou řeku proti slunci, které začalo vycházet. Také mi bylo hned tepleji. Co mě ale zajímalo více, byly ty dva obrovské vory, které visely na těch lanech. Jeden vor se zmenšoval, druhý zase zvětšoval. Od břehu ke břehu nepluly přímo, nýbrž obloukem, jaký byl silný proud. Prasknout lano, měla by řeka hračku.
Přeložení voru šlo rychle, byli jsme na řadě a naše přeplavování začalo. Během plavby jsme neustále pozorovali lano, jestli přece jen nemá poškozené místo. Na druhém břehu bylo trochu času, zeptali jsme se velitele roty, jestli bychom se nemohli důkladně v řece umýt. Sláma se nám dostala všude a celé tělo svědilo. Když jsme dostali povolení, vzali jsme Dněpr útokem. Mýdlo se tenkrát dělalo převážně z jílu, přesto trochu pěnilo. Starší rotmistr dohlížel, abychom do vody nechodili příliš, předchozí noci byly chladné. Po koupeli v naší největší vaně jsme se cítili příjemně, jak už dlouho ne, a ta obrovská řeka nám hned připadala o něco sympatičtější.
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda má další dotaz
"Večierka!" to zaječel na chodbě hlas svobodníka Junáska, který ještě nedávno takhle hlaholil na Slovensku na ovce svých rodičou. Teď má dozorčího roty a musí plnit vojenské příkazy. Už také vklouzla jeho hlava do našeho pokoje,
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda a rotný Provaz
Jiný problém měl každé ráno po příchodu do kasáren nadporučík Charvát. Hned u stolku dozorčího roty se ptal, jestli by mu nemohli sehnat něco k na zub. Pro tohoto lidského důstojníka jsme se mohli přetrhnout. My tři jsme zase měli
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda a rotný Provaz
Problém měl každé ráno po příchodu do kasáren nadporučík Charvát. Hned u stolku dozorčího roty se ptal, jestli by mu nemohl sehnat něco na zub. Pro tohoto lidského důstojníka se vždy nějaký drobek našel. My tři měli zase největší
Horst Anton Haslbauer
Kraví hora a pomsta vojína Harryho Valdy
Za dva dny nás, ve stejné sestavě, hnali na znojemskou Kraví horu, ten vysoký kopec u Dyje začali někteří silně nenávidět. Důstojník si tentokráte vzal na pomoc poddůstojníky a velitele čet. Mazáci nemuseli mít na zádech zátěž. Na
Horst Anton Haslbauer
Trojlístek a rodí se Ruksak
Pomalu jsme s Harrym k sobě nalézali cestu. Zjistili jsme, že vysíláme na stejných vlnách a na ty samé vlny byl naladěn i Mirek Picka. Začali jsme hledat jeden druhého, i když povahové vlastnosti jsme zcela totožné neměli.
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda má dotaz
Krátce před počátkem osobního volna ohlásil poručík Hasák akci, abychom se nenudili. Přemíchání mužstva v místnostech podle seznamu jmen na nástěnce. Po jeho odchodu ze zaměstnání se organizace chopili podle svého svobodníci
Horst Anton Haslbauer
Frajer poručík Hasák
"Kdo umí sekat trávu," ptal se všech svolaných bažantů u roty poručík Hasák. To by mohla být ulejvárna venku, někde mezi mladejma venkovankami, byla myšlenka vojáků prvním rokem a skoro do jednoho se hlásili, až na vojína Čiperu,
Horst Anton Haslbauer
Tóny Palónek a účinky bromu
Antonín Brandl byl můj spoluhráč z Baníku Sokolov a výborné levé křídlo. Jelikož Tóny v české řeči malinko zanechával německý nádech, vyslovoval i balónek a balón s "pé," a tak dostal přezdívku Tóny Palónek. Oba jsme dostali
Horst Anton Haslbauer
Šikana od mazáků po odchodu důstojníků z kasáren
Se šikanou jsem se setkal poprvé v životě. Jsem vzteky bez sebe, že se musím krotit, abych někomu nenabouchal. V civilu bych neotálel, ale trestu na vojně bych se nevyhnul. Nasluhování jsem se chtěl vyhnout. Vojínu Čiperovi se
Horst Anton Haslbauer
Peklo po přísaze a lehké ženštiny pronásledované velitelem pluku
Po přísaze se i rajóny staly peklem. Chodby a schody dělat kartáčkem na zuby, záchody holýma rukama. Nevadí, nyní po přísaze už máme nárok na regulérní vycházky. Celý pluk bažantů stál na buzerplacu proti svému veliteli pluku,
Horst Anton Haslbauer
První noční cvičný poplach
Ten využili mazáci, kterým scházelo všelicos z vojenské výstroje. Tak jim v době jejich bažantství, bylo z osobní skříňky kradeno při nočním poplachu, tak oni teď si své ztráty opět doplňovali od nás bažantů. Poplach se opakoval
Horst Anton Haslbauer
Svobodník Mezera, vojín Lettl a prazvláštní vojín Zrníčko
Na pokoji nás bylo patnáct, náš velitel pokoje, svobodník mazák Mezera, je velitelem tanku a slušný člověk. Na nejvzdálenějším štrozoku ode dveří se uvelebil vojín Lettl, myslel to s námi dobře, zápach z jeho nohou u některých
Horst Anton Haslbauer
Rekruti
Sokolovské nádraží bylo plné rekrutů, z devadesátidevíti procent sťatých, jak zákon káže. Byl podzim 1958 a zvláštní vlak připraven k odjezdu do všech koutů Československé republiky. Rodiče pomáhali svým synům do vlaku, matky
Horst Anton Haslbauer
S Terezou to nebylo podle mého přání
O absolvování odborného učiliště v Liberci a prvním zaměstnání v Sokolově, kdy jsem výplaty vnucoval mamince už jsem psal. Teď příjde mé další dvouleté odloučení od rodiny vlivem zeleného sukna. Ti starší z nás to měli povinné.
Horst Anton Haslbauer
Střípek o nosu
Listoval jsem v nějakém divadelním časopisu s fotkami herců, najednou jsem si uvědomil, že vlastně nevím, jaký mám profil obličeje. Můj nos je zpředu normální, ale jak vlastně vypadá ze strany? Líbí se mi nosy rovné a u žen i
Horst Anton Haslbauer
Další z mé knihy Ruksak, legrace, erotika a smrt
Celá ta sranda začala 26. července 1939 po sedmé hodině, když mě maminka konečně vypustila ze svého lůna. Už bylo na čase, i když si stěžovat nemohu - po celých těch devět měsíců bylo o stravu a střechu nad hlavou postaráno -
Horst Anton Haslbauer
Ruksak - střípky
z této knihy. Autor narozen 26. 07. 1939 v Loučkách u Karlových Varů, hrál závodně v Sokolově a Liberci kopanou, lední hokej, volejbal, boxoval a jezdil automobilové závody do vrchu. Po skončení sportovní činnosti hrál amatérsky
Horst Anton Haslbauer
Standa 2
Ještě na přeskáčku něco mi poslaného od Standy, kde nepíše o svých sokolovských láskách. Tento můj a dva roky starší kamarád, dokáže nejen brnkat na různé hudební nástroje, ale také na srdíčka dam různého věku. Jak následovně
Horst Anton Haslbauer
Standa
Po vojně mě ulovila při jednom mém veřejném blbnutí a bavení lidstva na ulici. Byla to divadelní skupina tvořící po vzoru SEMAFORU. Vedl to Standa Tatar, učitel z Mělníku, přemístěný na Sokolovsko za trest. KOMUNISTICKOU stranou,
Horst Anton Haslbauer
Mé kopání slyšitelné až do Kanady
Posledně jsem napsal, že jsem vykopával 60 metrů hlubokou "strouhu" místo centimetrovou. Upozornil mě na to Honza až s Kanady. Prý to slyšel i u nich v Kanadě na zahradě. Teď tady umístím několik obrázků, co jsme vybudovali.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 620
- Celková karma 17,17
- Průměrná čtenost 763x