Nedobrovolná cesta Egona pokračuje
hrozí přísné tresty. Málokdo z nás na to stačil pomyslet, organizace byla tak výtečná, že šlo vše ráz na ráz, a už pískaly lokomotivy k odjezdu směr Rusko.
Nikdo z nás mladých a nezkušených si neuměl představit, co nás skutečně očekává. Při našem krátkém výcviku jsme jen slyšeli, že válku musíme vyhrát, a budeme-li mít jeden nebo druhý smůlu, ještě stále to bude velká čest zemřít pro Führera a Vaterland. Mnozí byli tak nadšeni, že už teď se viděli s vyznamenáním na hrudi. Já sám jsem nadšen nebyl, mohl jsem si už udělat představu z líčení bratrů a švagra, jak to tam probíhá. Přesto pak byla skutečnost úplně jiná.
Nešlo jet přímo k cíli, neboť Angličané neustále bombardovali železniční tratě. Jezdili jsme oklikou jednou na sever, pak opět na jih. Nevěděli jsme tudíž ani, na které frontě budeme nasazeni. Zcela jiný obraz se nám naskytl, když jsme měli německou hranici za sebou a objevili se v Polsku. Zřejmě tam byli jen malí sedláci, kteří neměli žádný spěch. Seděli před svými malými domky, kde pod jednou střechou byla stáj, chlév i stodola. Před domkem měli zaražené dva kůly, přes to prkno, které bylo všude obsazené. Pán seděl, kouřil dýmku a pozoroval dvě slepice, husy a většinou i dvě prasata, jak hledají něco do žaludku. Kousek dál se pásla kráva a tele, někdy i dvě krávy. Zřídka se u domku objevil i koník. Byla to podívaná z našeho vlaku. Jen mi nešlo do hlavy, že tito lidé mohou být tak nečinní. Asi jim stačilo, že měli co do úst. Políčka měli pouze deset až patnáct metrů široká. Pruh žita, ječmene, brambor nebo řepy. Víc toho ani mít nemohli, nebylo by to kam uskladnit. Dnes vím, že ti lidé žijí chudě a primitivněji něž jiní, ale ze života mají více, neboť spěch, anebo jak se dnes říká – stres, je pro ně cizím slovem.
Náš vlak jel nezadržitelně dál. Pro mě bylo zážitkem pozorovat tu cizí zemi. U otevřeného nákladního vagónu jsem seděl na slámě a přijímal do sebe vše nové, což mi dalo zapomenout na válku. Mezitím jsme dospěli na ruskou půdu. Jednou denně vlak zastavil na nádraží a z polní kuchyně jsme dostali ajntopf, na který se naše mladé žaludky už pokaždé těšily. Polní lahve jsme si mohli naplnit vodou, dostali jsme k tomu čtvrtku chleba, kousek sýru a margarín. Ti poslední ještě seděli na latríně, čehož jsme všichni využili, ve vagóně bylo pouze vědro a bylo nepohodlné při těch otřesech za jízdy a před očima ostatních tento úkon provádět.
A už zase pískala lokomotiva k odjezdu, neboť v tom nedozírném Rusku je zapotřebí kanonfutru, my mladí o tom tenkrát neměli potuchy. Když přesto někomu začalo být těžko u srdce, bylo mezi námi několik veselých kop, jejichž počínáním jsi opět našel dobrou náladu.
Při rozednění jsem už zase seděl na slámě u otevřeného vagónu a nemohl se vynadívat při jízdě Ukrajinou. Zůstane pro mě nezapomenutelnou. Nikde jsem ještě neviděl tak černou úrodnou půdu, kterou bych býval nejraději prohnětl v rukou. Ujíždějící vlak to neumožnil.
Tamější sedláci měli většinou zapřažené tři malé koníky do pluhu a zaorávali strniště z minulého roku. Strniska byla od kukuřice a slunečnic velice silná. Myšlenky se mi vrátily domů, jak bylo nádherné na jaře obdělávat půdu. Rychlé probuzení následovalo při pohledu do dáli. Jak je tato krásná zem veliká, už dny jí projíždíme a nemá konce. Je plochá a nedozírná.
Stísněnost se do mě vkradla, byl to až strach, připadal jsem si pojednou ztracený. V mé domovině je vidět z jedné vesnice do druhé, tady byly od sebe den jízdy. Doprava byla omezena pouze na koňská spřežení. Úrodná půda nebyla zcela využita. Občas se objevily z hlíny postavené domky bez oken, u kterých byly neustále otevřené nízké dveře. Mělo to svůj důvod, uvnitř měli totiž nejen přístřeší lidé, nýbrž i slepice, husy a kozy.
Náš vlak spěchal, nebylo nám umožněno vrhnout pohled do vnitřku některého domku, fronta na nás čekala. Ještě žádný z nás nevěděl, kde to bude. Ještě stále jsme byli na Ukrajině, i když už hodně na jihu. Obyvatelé se tady ale převážně museli živit kukuřicí a slunečnicemi. Viděl jsem pouze malá políčka, která měla rok předtím brambory. Zato kukuřice byla všude. I sláma byla pro ty lidi životně důležitá, dělali z ní střechy svých domků. Také tu stály velké stohy slámy, v kterých nechali dutiny a mohli je používat jako stáj. Zvířata byla v teple i přes zimu.
Tihle primitivní lidé možná neuměli číst a psát, ale ve stavění stohů byli mistři. Nešlo mi na mysl, jak je možné, že se zvířata přes zimu slámou neprožrala. Vchod zadělali snopy kvůli mrazu, a hlavně kvůli divoké zvěři. Že široko daleko nebyl les, sušily kravince a stébla z kukuřice, aby měli stavební materiál. Tady žili lidé, kteří ze světa viděli pramálo. Zřejmě sem jednou ročně jezdil státní úředník, aby vybral daně. Přesto neměly jejich obličeje smutné a starostlivé výrazy. Spíše naopak, dlouho do noci seděli pohromadě a my slyšeli jejich melodické písně. Usoudil jsem, že byli šťastní. Smířili se se samotou a těmi dálkami, které nám nahání strach.
Horst Anton Haslbauer
Tankopark, kapitán Smítko a Patricie
Poprvé naše rota bažantů pochoduje přes Znojmo na jeho druhý konec města, kde se nalézá náš tankopark.Ti, kteří ještě neměli vycházku, šíleli při pohledu na holky, které se objevovaly. Ony se procházely po chodníku, my šlapali po
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda má další dotaz
"Večierka!" to zaječel na chodbě hlas svobodníka Junáska, který ještě nedávno takhle hlaholil na Slovensku na ovce svých rodičou. Teď má dozorčího roty a musí plnit vojenské příkazy. Už také vklouzla jeho hlava do našeho pokoje,
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda a rotný Provaz
Jiný problém měl každé ráno po příchodu do kasáren nadporučík Charvát. Hned u stolku dozorčího roty se ptal, jestli by mu nemohli sehnat něco k na zub. Pro tohoto lidského důstojníka jsme se mohli přetrhnout. My tři jsme zase měli
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda a rotný Provaz
Problém měl každé ráno po příchodu do kasáren nadporučík Charvát. Hned u stolku dozorčího roty se ptal, jestli by mu nemohl sehnat něco na zub. Pro tohoto lidského důstojníka se vždy nějaký drobek našel. My tři měli zase největší
Horst Anton Haslbauer
Kraví hora a pomsta vojína Harryho Valdy
Za dva dny nás, ve stejné sestavě, hnali na znojemskou Kraví horu, ten vysoký kopec u Dyje začali někteří silně nenávidět. Důstojník si tentokráte vzal na pomoc poddůstojníky a velitele čet. Mazáci nemuseli mít na zádech zátěž. Na
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Budoucnost válčení? Stíhačka řízená AI obstála v „boji“, vezla i šéfa letectva
Americký šéf letectva Frank Kendall se poprvé proletěl experimentální stíhačkou F-16, kterou místo...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Názor, že Paroubek parazituje, nestačil. Podle soudu může iniciály ČSSD použít
Volební senát Nejvyššího správního soudu (NSS) zamítl návrh Sociální demokracie (SOCDEM) na zrušení...
Učitel/ka MŠ pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami
Střední škola a Mateřská škola Aloyse Klara
Praha
- Počet článků 621
- Celková karma 17,76
- Průměrná čtenost 762x