Červenec nám dává do těla

Se ženou máme v červenci čtyři dny a patnáct let od sebe narozeniny. Toto jsou jedny z nich před lety na chalupě v garáži s přáteli. Na chalupě bylo ještě tenkrát v začátcích habaděj práce. Nejen horko, ale i mouchy s námi       

s námi chtěly slavit. Plácačky zaháněly pot, a hlavně byly zbraní proti nepozvaným mouchám. Chtěly si dělat přistávací plochy na dortech.

Harry se tenkrát poprvé seznámil s náhražkou za klavír. Mátlo ho, že to hraje i samo, aniž jeho prsty se dotkly klávesnic. Nenechal se ale vyvést z míry, a nakonec jeho prsty získaly převahu. Jen si stěžoval, že ten divný nástroj musí být pro děti, protože jeho prsty braly nechtěně vždy dvě klávesnice najednou.

Po nějakém čase nastal okamžik, zbavovat se kalorií. Mužské plémě stahovalo kraťasy i normální kalhoty a vyráželi v tom, co měli pod tím na sobě. Všimněte si toho v tom tmavém s bílým pruhem na bocích. Bohouš Samek hrál před vojnou fotbal za Spartu. Na vojně se v Sokolově zamiloval a zůstal.

Mládež na hřišti netušila, s kým mají tu čest hrát anebo proti komu. Bratr ženy vtrhl na hřiště s nohami v takzvaných křuskách. Naháněl jimi strach v soubojích. Můj bratr Harald hrál naproti tomu bosou ligu. Když se přibatolil Harry s ženskou tlupou, byl proti své vůli postaven do branky aby ji ochraňoval. Seznamoval se s tyčemi a břevnem poprvé v životě, jako milovník dobrého moku a anti sportovec, ovládal docela slušně jen pálku pingpongovou a hlavně příbor.

Já i když jsem hrál, vidět nejsem, nikdo nechtěl filmovat. Obětoval jsem se, abych zvěčnil důkaz o této akci.

Narozeniny v letní čas mají některé výhody a jen málo nevýhod.

Tohle je bývalý Sparťan Bohouš

Harry v akci