Poslední den na vojně
přišli s kytarou a trochu dělali srandu pro oslavenkyni, jídla prý bude hojně. To jídlo nás napružilo. Jediný problém pro nás byl, budeme si muset poprvé nechat opuštění kasáren dát potvrdit do vycházkové knížky, a to je nutný návrat do dvaadvaceti hodin.
V sobotu se pro nás stavěl kolem patnácté hodiny pěšácký desátník. Před hlavní branou na nás čekala jeho holka a my žasli. Desátník nebyl nějak povedený výtvor přírody, ale tohle si nezasloužil. Holčina měla obličej hodně podobný jako čumák psa buldoka.
U dveří domu nás vítala máma oné dívenky a měla ten samý čumáček. Nehnuli jsme ale brvou a usadili se u stolu plného chlebíčky. Máma buldočka začala nosit řízky a bramborový salát, pomáhala jí s tím i dcera. Pokaždé když zmizely v kuchyni, cpali jsme do sebe chlebíčky a do otvoru kytary řízky. Ta sice měla poté trochu divný zvuk, když Harry po nadlábnutí se s ní začal koncertovat. Zábava se rozjela hlavně díky našim spokojeným žaludkům. Buldočky byly viditelně spokojené i desátník. Ten nás po půl desáté upozornil, že bychom měli myslet na návrat do kasáren, že to tak nějak do dvaadvaceti hodin zvládneme, pokud to vezmeme zrychleným přesunem. On že má propustku ještě do neděle. Zlaté časy chození z kasáren načerno. Nechtěli jsme mít průšvih a před startem si ještě tajně nacpali do kapes nenápadně řízky.
Dali jsme se do běhu, s Mirkem nám v tom nemohly zabránit ani plné bachory. Horší to měl netrénovaný Harry. Už kousek za obydlím buldoček, buldoka jsme tam neviděli, začal Harry funět a ztrácel rychlost. S Mirkem jsme ho z každé strany chňapli za flígr a jen tak tak jsme stihli dorazit před hlavní bránu. Tam jsme na překvapenou službu u brány vyhrkli, že nás honili dělostřelci z jiného pluku.
xxx
Poslední den na vojně jsem se ráno vracel od holky směr kasárna. Proti mně se rojili kamarádi z vojny už v civilu. Z legrace mi salutovali a ptali se, kampak vojáčku, kampak? Byl jsem poslední, který si přišel pro civil. Objevil se velitel praporu major Vojtěch a zeptal se, jestli na vojně nechci náhodou zůstat, když si jdu tak pozdě pro civil. Pak si mě vzal stranou a mezi čtyřma očima mi až otcovsky řekl:
„Věděli jsme, že s Pickou a Valdou chodíte ven bez potvrzené vycházkové knížky a že se většinou vracíte do kasáren až ráno před příchodem důstojníků, ale nikdy jste nebyli chycení jak venku, tak při návratu. Vy tři jste byli dobří vojáci, ač jste měl plánovanou hodnost staršiny jako tankový mechanik, tak odcházíte tak jako ti dva do civilu bez hodnosti a také bez odznaku vzorného vojáka. Přitom vím, pokud by šlo do tuhého, bylo by na vás větší spolehnutí než na ty s frčkami na ramenou a s odznakem vzorného vojáka. Přeji vám úspěch a štěstí v civilu!“ poklepal mě na rameno jako tehdy, když jsem seděl na pařezu s kytarou a zpíval na poslední cestu kamarádovi, který zemřel při brodění v tanku.
Teď rovnou přeskočím dva měsíce.
V dílnách ČSAD v Sokolově se z amplionu ozvalo, že se mám dostavit na vrátnici, čeká tam na mě návštěva. A kdo se tam už z dálky na mě křenil? Nikdo jiný než Harry, který měl vlastně rubat uhlí na DOLE KLEMENTA GOTTWALDA v Horní Suché na Ostravsku.
„Ty vole, co tady děláš?“
„Přijel jsem vlakem, šel jsem na policii, řekl tvoje jméno a že tě hledám. Nechtěli mi dát informaci. Až když jsem řek, že jsme spolu byli na vojně, tak mi dali tvou adresu do Dolního Rychnova. Tam nebyl nikdo doma, ale ňákej soused mi řek, že děláš na ČSAD. Tak jsem sem vyrazil šourem, peníze mi už totiž došly, vždyť víš, že se u mě nezdrží nikdy dlouho a teď mám žízeň jako kráva…“
Do konce směny jsem měl ještě dvě hodiny, zalovil jsem po kapsách a všechny nalezené peníze v nich jsem podal Harrymu. Z ČSAD se zrovna chystal vyjet řidič s prázdným autobusem. Zastavil jsem ho, když mi řekl, že jede na zastávku na Staré náměstí, strčil jsem mu dovnitř Harryho, aby ho vzal s sebou. Harrymu jsem poradil, aby na mě počkal v restauraci Koruna na rohu u kostela.
Z ČSAD na kraji Sokolova je to kus cesty do města a žíznivý Harry by měl určitě těžkosti se tam doplácat, když cestou není žádná hospoda.
Za dvě hodiny mě už na onom rohu před restaurací čekal Harry, byl celý bílý od omítky. Když mu peníze došly, opravdu jich nebylo moc, co jsem vyhrabal z kapes, tak si prý všiml kostela a že by tam prý mohly být varhany. Hlavní dveře sice byly otevřené, ale na varhany se mohl dostat jen pracně po zdolání zdi. Prý si tam jen nějakou chvíli hrál různé šlágry, když se objevil chlap, asi kostelník, a vyhodil ho z kostela.
A tak se Harry od Teplic objevil v Sokolově až z Ostravy. O jeho pouti příště.
A to, u rybníčku Rychnovák. Koupat se tam chodili jak Rychnováci tak Sokolováci. Před vojnou jsem tam bavil pomoci kytary, teď převzal žezlo Harry. Měl jsem tu výhodu, že se k mému zpěvu přidával dvojhlasem, ať jsem nasadil v kterékoliv tónině. Pokud mi to ujelo na falešnou kolej, dokázal výhybkou navrátit správný směr. Netrvalo dlouho a Harry se stal známý u mladých v širokém okolí. I když nedokázal zatlouct hřebík, tak jak to je u většiny nadaných umělců.
Foto k perexu. S Mirkem Pickou hlídáme muniční sklad v lese za Znojmem. I tankisté museli chodit do stráže...
Horst Anton Haslbauer
Zrychlený přesun na padesát kilometrů
Většina měla hrůzu z tohoto přesunu s plnou polní na zádech. Obávaný den nastal. Zůčastňuje se celý náš motostřelecký pluk v síle mnoha (voj. taj.) mužů. Nevíme, kdo to vede vpředu, ale tempo nasadil slušné. Vzadu uzavírají naši
Horst Anton Haslbauer
Hydrovosk a maďarský děs
Mám první službu na hlavní bráně. Vycházková uniforma, pistole v pouzdře a zjišťuji nedostatek, naše vycházkové polobotky mají být hnědé. Já, lakomec jsem si doma nové nekoupil a bral na vojnu své kanárkově žluté. Teď je průšvih,
Horst Anton Haslbauer
Muničák Purkrábka a erotika
Největší drsňáci roty, a těžké případy z bažantů, byli poprvé nasazeni do nejnebezpečnější služby. Samozřejmě nesměl chybět náš trojlístek. Celá stráž stojí na buzerplacu s bojovou malou polní výbavou. Velitel stráže svobodník
Horst Anton Haslbauer
Tankopark, kapitán Smítko a Patricie
Poprvé naše rota bažantů pochoduje přes Znojmo na jeho druhý konec města, kde se nalézá náš tankopark.Ti, kteří ještě neměli vycházku, šíleli při pohledu na holky, které se objevovaly. Ony se procházely po chodníku, my šlapali po
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda má další dotaz
"Večierka!" to zaječel na chodbě hlas svobodníka Junáska, který ještě nedávno takhle hlaholil na Slovensku na ovce svých rodičou. Teď má dozorčího roty a musí plnit vojenské příkazy. Už také vklouzla jeho hlava do našeho pokoje,
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Projekt Východní štít. Polsko na hranicích postaví opevnění za miliardy
Polsko investuje deset miliard zlotých (asi 58 miliard Kč) do zvýšení bezpečnosti své hranice s...
Kdysi ji voda nezajímala, teď jí chybí. Francii dráždí hráz Ženevského jezera
Švýcarsko nemá o vodu nouzi. Jeho sousedé však ano. Francie, kterou loni zasáhla extrémní sucha, se...
- Počet článků 624
- Celková karma 17,83
- Průměrná čtenost 758x