šamponem. Čekala ho totiž první návštěva psího kadeřníka. Od kadeřníka vyšel zcela jiný pes, nechtěli jsme věřit, že je to náš bojový pudl Jošík.
Ani jemu se jeho nový stav nezamlouval. Video je svědkem. Při návštěvě nových kamarádů u sousedů, si na nich chtěl dokázat, jak je nespokojen s prací kadeřníka.
Nazpět ve svém rajonu na zahradě, si z něho chtěli utahovat dokonce náš syn Jakub a syn sousedů.
Na svůj sestřih zapomněl teprve, když se stal spolucestujícím v našem autě z české chalupy do norimberského bydliště. Ty cesty sem a tam miloval, za jízdy mezi řidičem a paničkou spolujezdkyni mohl štěkat na všechny kolegy venku na vodítkách. To samé si našel jako zábavu i na plachtě nad zavazadlovým prostorem. Všechna skla ve voze měla jeho podpis. Byla to vždy veselá jízda. Měli jsme nového rodinného příslušníka.
Ještě netušil, že každých šest neděl se budu na něm učit psímu kadeřnictví já.