Neobvyklé telefonáty dvou dost zralých již kamarádů
ale přátelství to přerušit nedokázalo.
Až nás tři ochudila nedávno o Mirka ta potvora s kosou. Teď si brousí kosu na nás dva. Myslí si, osmdesátka že je pro nás dostačující.
S Harrym jsme v Německu od sebe tři hodiny autem. Já v Norimberku to nemám daleko do svého rodiště, Harry v Karlsruhe to má zase blízko do Francie. Před nedávnem ještě zvládl i čtyřikrát ročně přijet se ženou Evou (pochází z Litoměřic, za souseda měla rodina Felixe Holzmanna) na naši chalupu mezi Domažlicemi a Plzní. Tam se také uskutečňovala setkání našeho trojlístku.
Roky nás omezily současně na časté každodenní telefonáty. Oba manželé se dostali do horšího zdravotního stavu. Daleké ježdění nepřipadá v úvahu. Harry už má také pro svou rozsochatost potíže se vmáčknout za volant. Po dvaceti kilometrech jízdy už se mu prý špatně dýchá.
Už jsem o Harrym tady psal dříve, Menšík a spol by v něm měli kdysi velkou konkurenci, jak umí bavit dav, a to nejen mluvou, ale i muzikálními schopnostmi. V současné době se snaží oblafnout cirhózu jater v posledním stádiu. Tu trápil celá léta dobrým pitím a jídlem. Také cukrovka se u něj zabydlela, tak jako rakovina kůže a další nepřátele našeho zdraví.
Náš poslední telefonát pevnou linkou – Harry s Evičkou se brání internetu – se opět týkal našeho boje proti neduhům. „Ty vole, dneska ráno po vyškrábání se z postele mi zase koukalo játro z těla. Furt mám velkej hlad, to se asi mému statnému tělu nelíbí. Jinak je všechno při starém, jen u pravého oka nebo v něm, se mi dělají blesky. Na to, že po opuštění postele ráno, hned upadnu, jak se mi zatočí hlava, už jsem si zvykl. Taky že v noci neusnu a čtu do rána. Přes den občas usnu zase ve stoje nebo při chůzi k ledničce. Nejhorší je to devátý patro, často nejde celý den výtah, k tomu často ani neteče voda nebo jen čůrky studená, i to je možný v Merkellandu.“
Občas se zeptá: „Si tam eště?“ než pokračuje. „ Už u vás na chalupě, jsem cejtil, že se něco blíží, když jsem musel hrát pinčes v sedě na židli (i přes své objemnější tělo, hrál rychlý a tvrdý stolní tenis útočně s mnohými smeči). Do zahrádky to máme pěšky slabejch deset minut, i to je na mě moc. S velkou námahou se mi povedlo napumpovat moje starý kolo. Po nasednutí jsem byl na ráfkách. Pumpičkou opět znovu, čekal jsem, že to praskne, neprasklo. Už mě gumy unesly. V uličce mezi zahrádkami se mi zatočila hlava, stačil jsem zastavit, aniž jsem si nabil hubu. Držením se za řídítka jsem na zahrádku dorazil splavenej po svých. Si tam eště?“
„Jo, drahej kamaráde!“
„Zahrádka, na stromech a keřích nám narostly různý věci, většinou tam nedosáhnu, žebřík nepřipadá v úvahu, to už by mě odvezli nohama napřed. A vtom horku nedokážu trhat ani to kam došáhnu. Zvládnu jen zalézt do chatičky, pustit si větrák a chlastat pivo. Dřív jsem tam i spal přes noc, přišlo nové nařízení, které to zakazuje. Jsem zvědavej, jak to chtějí kontrolovat. Od Němců koupili zahrádky Rusáci, do rána tam chlastají a zpívají častušky. Zahrádek tam je určitě čtyrysta, a v nich samej Putinovec, si tam eště?“
„Jo!“
„My máme plnou zahradu ovoce, když přijedem jedenáct kilometrů dál k dceři a její rodině, zahrádka samej beton, bazén a pingpongovej stůl. Ti dva vnuci kolem deseti, prej dědo, poď si zahrát. Já, že to neumím. My ti to prej naučíme. Já to naschvál plácal vysoko do vzduchu. Přijel jejich druhej německej děda, a co prej blbnem, takhle mě to prej nenaučej. Já vím, že hraje za ňákej oddíl. Vzal pálku a já mu tam dal pár smečů, že pomalu začal mluvit překvapením česky. Vnuci nedokázali zavřít pusy. Já, že tomu sám nerozumím, asi mě Bůh trestá, že nechodím do kostela. A to jsem, jak mám ty blesky, míček jen tušil.“
Telefonát pokračoval o domácím prostředí. Má to puštěné nahlas, aby Evička byla také v obraze. Často dává v pozadí některé své připomínky.
„Ty mi stejně jednou utečeš,“ jsem zaslechl.
„Kam bych ti, ty hloupá utíkal, z nosu a uší mi rostou chlupy, šmajdám, zuby mi padaj, játro mi kouká. Leda bych ti moh zmizet do urny, a pamatuj, na urně chci mít fotku z vojny, kde jsem jako vykulený bažant. Nebo raději tu, na který jsme s Mirkem v tankistických tepluškách s bambitkama u pasu. Aspoň by nám nebyla zima a ubránili bychom se, kdyby urnu chtěl někdo čmajznout.“
Harry je jako můj vlastní bratr, i naše máma ho považovala za svého syna, když se u nás doma po vojně objevil. V mé knize Ruksak, legrace, erotika a smrt je hlavní postavou…
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda má další dotaz
"Večierka!" to zaječel na chodbě hlas svobodníka Junáska, který ještě nedávno takhle hlaholil na Slovensku na ovce svých rodičou. Teď má dozorčího roty a musí plnit vojenské příkazy. Už také vklouzla jeho hlava do našeho pokoje,
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda a rotný Provaz
Jiný problém měl každé ráno po příchodu do kasáren nadporučík Charvát. Hned u stolku dozorčího roty se ptal, jestli by mu nemohli sehnat něco k na zub. Pro tohoto lidského důstojníka jsme se mohli přetrhnout. My tři jsme zase měli
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda a rotný Provaz
Problém měl každé ráno po příchodu do kasáren nadporučík Charvát. Hned u stolku dozorčího roty se ptal, jestli by mu nemohl sehnat něco na zub. Pro tohoto lidského důstojníka se vždy nějaký drobek našel. My tři měli zase největší
Horst Anton Haslbauer
Kraví hora a pomsta vojína Harryho Valdy
Za dva dny nás, ve stejné sestavě, hnali na znojemskou Kraví horu, ten vysoký kopec u Dyje začali někteří silně nenávidět. Důstojník si tentokráte vzal na pomoc poddůstojníky a velitele čet. Mazáci nemuseli mít na zádech zátěž. Na
Horst Anton Haslbauer
Trojlístek a rodí se Ruksak
Pomalu jsme s Harrym k sobě nalézali cestu. Zjistili jsme, že vysíláme na stejných vlnách a na ty samé vlny byl naladěn i Mirek Picka. Začali jsme hledat jeden druhého, i když povahové vlastnosti jsme zcela totožné neměli.
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda má dotaz
Krátce před počátkem osobního volna ohlásil poručík Hasák akci, abychom se nenudili. Přemíchání mužstva v místnostech podle seznamu jmen na nástěnce. Po jeho odchodu ze zaměstnání se organizace chopili podle svého svobodníci
Horst Anton Haslbauer
Frajer poručík Hasák
"Kdo umí sekat trávu," ptal se všech svolaných bažantů u roty poručík Hasák. To by mohla být ulejvárna venku, někde mezi mladejma venkovankami, byla myšlenka vojáků prvním rokem a skoro do jednoho se hlásili, až na vojína Čiperu,
Horst Anton Haslbauer
Tóny Palónek a účinky bromu
Antonín Brandl byl můj spoluhráč z Baníku Sokolov a výborné levé křídlo. Jelikož Tóny v české řeči malinko zanechával německý nádech, vyslovoval i balónek a balón s "pé," a tak dostal přezdívku Tóny Palónek. Oba jsme dostali
Horst Anton Haslbauer
Šikana od mazáků po odchodu důstojníků z kasáren
Se šikanou jsem se setkal poprvé v životě. Jsem vzteky bez sebe, že se musím krotit, abych někomu nenabouchal. V civilu bych neotálel, ale trestu na vojně bych se nevyhnul. Nasluhování jsem se chtěl vyhnout. Vojínu Čiperovi se
Horst Anton Haslbauer
Peklo po přísaze a lehké ženštiny pronásledované velitelem pluku
Po přísaze se i rajóny staly peklem. Chodby a schody dělat kartáčkem na zuby, záchody holýma rukama. Nevadí, nyní po přísaze už máme nárok na regulérní vycházky. Celý pluk bažantů stál na buzerplacu proti svému veliteli pluku,
Horst Anton Haslbauer
První noční cvičný poplach
Ten využili mazáci, kterým scházelo všelicos z vojenské výstroje. Tak jim v době jejich bažantství, bylo z osobní skříňky kradeno při nočním poplachu, tak oni teď si své ztráty opět doplňovali od nás bažantů. Poplach se opakoval
Horst Anton Haslbauer
Svobodník Mezera, vojín Lettl a prazvláštní vojín Zrníčko
Na pokoji nás bylo patnáct, náš velitel pokoje, svobodník mazák Mezera, je velitelem tanku a slušný člověk. Na nejvzdálenějším štrozoku ode dveří se uvelebil vojín Lettl, myslel to s námi dobře, zápach z jeho nohou u některých
Horst Anton Haslbauer
Rekruti
Sokolovské nádraží bylo plné rekrutů, z devadesátidevíti procent sťatých, jak zákon káže. Byl podzim 1958 a zvláštní vlak připraven k odjezdu do všech koutů Československé republiky. Rodiče pomáhali svým synům do vlaku, matky
Horst Anton Haslbauer
S Terezou to nebylo podle mého přání
O absolvování odborného učiliště v Liberci a prvním zaměstnání v Sokolově, kdy jsem výplaty vnucoval mamince už jsem psal. Teď příjde mé další dvouleté odloučení od rodiny vlivem zeleného sukna. Ti starší z nás to měli povinné.
Horst Anton Haslbauer
Střípek o nosu
Listoval jsem v nějakém divadelním časopisu s fotkami herců, najednou jsem si uvědomil, že vlastně nevím, jaký mám profil obličeje. Můj nos je zpředu normální, ale jak vlastně vypadá ze strany? Líbí se mi nosy rovné a u žen i
Horst Anton Haslbauer
Další z mé knihy Ruksak, legrace, erotika a smrt
Celá ta sranda začala 26. července 1939 po sedmé hodině, když mě maminka konečně vypustila ze svého lůna. Už bylo na čase, i když si stěžovat nemohu - po celých těch devět měsíců bylo o stravu a střechu nad hlavou postaráno -
Horst Anton Haslbauer
Ruksak - střípky
z této knihy. Autor narozen 26. 07. 1939 v Loučkách u Karlových Varů, hrál závodně v Sokolově a Liberci kopanou, lední hokej, volejbal, boxoval a jezdil automobilové závody do vrchu. Po skončení sportovní činnosti hrál amatérsky
Horst Anton Haslbauer
Standa 2
Ještě na přeskáčku něco mi poslaného od Standy, kde nepíše o svých sokolovských láskách. Tento můj a dva roky starší kamarád, dokáže nejen brnkat na různé hudební nástroje, ale také na srdíčka dam různého věku. Jak následovně
Horst Anton Haslbauer
Standa
Po vojně mě ulovila při jednom mém veřejném blbnutí a bavení lidstva na ulici. Byla to divadelní skupina tvořící po vzoru SEMAFORU. Vedl to Standa Tatar, učitel z Mělníku, přemístěný na Sokolovsko za trest. KOMUNISTICKOU stranou,
Horst Anton Haslbauer
Mé kopání slyšitelné až do Kanady
Posledně jsem napsal, že jsem vykopával 60 metrů hlubokou "strouhu" místo centimetrovou. Upozornil mě na to Honza až s Kanady. Prý to slyšel i u nich v Kanadě na zahradě. Teď tady umístím několik obrázků, co jsme vybudovali.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 620
- Celková karma 17,80
- Průměrná čtenost 763x