Migrace nebožtíků

Také otylý nebožtík ještě může mít velký problém. Pokud se tomu chce vyhnout, měl by ještě v živém stavu před odchodem na onen svět začít odtučňovat. Přísná dieta může pozůstalým poté ušetřit peníze. 

 Nad 140 kilogramů nejsou nebožtíci v Česku vítání v krematoriích.

V tom případě buď pod zem nebo migrace do sousedního Německa. Tam už zařídili pro tyto případy pece do pěti set kilogramů. Začala by tedy posmrtná migrace. Jestli i tyhle by Frau Merkel prohlásila za své děti?

Určitě by z nich už ale nebyli znásilňovači a teroristé ani požírači peněz daňových poplatníků.

S kamarádem Harrym jsme v Německu od sebe 3 hodiny auto jízdy, pokud není zácpa. Ve věku kdy máme osmdesátku na krku, jsme to nedávno telefonicky řešili. Předávali jsme si posmrtnou budoucnost.

Ti hodně přes váhu, že mají výhodu v rychlejším hoření. Harry upozornil, že u nich hrozí i nebezpečí samovznícení a dodal: „Ti hodně hubení zase mohou propadnout roštem a vychrtlí mají nejlevnější variantu, vrátný krematoria je může vykouřit v dýmce…“

Oba máme rádi srandu, ale tady už přestává legrace. Na tohle téma jsme v mladších letech ještě nezabrousili. Jsme jako bratři, seznámili jsme se na vojně a roztrhla nás až Harryho emigrace v roce 1968. Přemístil se na západ se starším bratrem za mámou do Karlsruhe. Ve svých šesti letech mámu viděl naposled. Po válce 1945 sebrala čtyři ze starších dětí a jako Němka se přidala k pěšímu pochodu k dalším Němcům na západ.

Harry ještě se třemi bratry zůstal u českého táty na Děčínsku. My dva jsme se zase dostali blíž k sobě po mé emigraci 1983. Teď nás tahle váhová problematika tak trochu ušetřila, myslet na kremaci v Česku. Přece ale tam máme plno kamarádů a jejich posmrtný problém nás nenechává chladnými.

Při naší emigraci jsme se ještě nemohli stát vítanými dětmi pro Frau Merkel a museli tvrdě pracovat, platit daně, nájem i vedlejší poplatky.

V dnešní době kdy máme oba přes váhu, se nebudeme muset dát na dietu, jako čeští kamarádi, pokud nechtějí být v zemi ohlodání červíky. Také by to přišlo dráž, takže buď hubnout, nebo šetřit způsobem, v důchodu chodit dál pracovat.

Harry ani já nemáme rádi přílišné teplo, dohodli jsme se přemýšlet jak se vyhnout žáru v peci. Nechat se zmrazit je možnost. Jestli taková možnost je finančně únosná musíme zjistit.

Harry mi nakonec telefonátu ještě oznámil, jak mohl přijít o peníze. „Hele, zase nám nešel výtah, z balkonu devátého patra jsem chtěl zakřičet dolů na ženu, co má ještě koupit, v tom my vystřelily zuby z huby, tak tak jsem je ve vzduchu chytil. Umíš si představit, na kolik by přišlo zavolat hasiče, aby je sundali ze stromu pod náma?“

Harry také používá: KAŽDÝ CHVILKU TAHÁ PILKU. 

Teď zřejmě přišla BÍDA NA KOZÁKY. 

S Harrym poslední boj zatím nevzdáváme...

Nenechte se zmást, on to byl vodní hrad ŠVIHOV!