Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sestra jako ideál krásy - závist

6. 04. 2017 9:32:46
Má druhá a čtvrtá vnučka jsou dost rozdílné sestry, hlavně vzhledově. Jednu svou sesterskou příhodu popsala Kristína. Vnučka čtvrtá. Vyloudil jsem tento její skvost. Nakonec podlehla a svolila mi ho umístit na mém blogu.

|Teď v dubnu už budu šestnáctiletou slečnou. Poznáte že má nadání spisovatelské. Také se zálibou fotografuje a hlavně je i muzikálně dobrá v kramflecích. Zpívá jako sám slavík. Všichni členové rodiny ovládají němčinu, angličtinu a otec laškuje se španělštinou, zřejmě se chce účastnit býčích zápasů.

Kikino, gratulovat k narozeninám se nemá před nimi. 17.04. na to doufám nezapomenu. Děd NEVŠEVĚD.

Kristina Lisa Hamerská

Sestra jako ideál krásy

Když jsme byly s mojí starší sestrou Aničkou malé, panovala mezi námi vždy hmatatelná rivalita. Přesněji totedy byla rivalita z její strany. Já svoji sestru milovala, obdivovala a uctívala. Anička tento můj zájem chladně ignorovala a vždy se snažila mi provést co nejvíce detailně promyšlených naschválů.

V tu dobu, kdy mně bylo šest let a mojí sestře přesně o šest roků víc, jsme bydleli přechodně kvůli práci táty v Rakousku. Měla jsem období, kdy jsem ve všech ohledech chtěla vypadat jako ona. Anička je totiž pravý opak mě. Má tmavě hnědé oči, černé vlasy a krásnou olivově snědou pleť. Je tedy pochopitelné, že já, s modrozelenýma očima a porcelánovou pletí jsem chtěla přesně to, co měla ona.

Jednoho letního večera, když rodiče odešli na návštěvu k sousedům a moje obdivovaná snědá sestra mě měla na starost, to všechno začalo. Celý večer jsem kňourala, fňukala a plakala, že chci, aby mi prozradila tajemství její snědé pleti. Nejdříve mě chladně odmítala, ale když už jsem jí po sté prosila na kolenou, uviděla příležitost, jak mě napálit. Vymyslela propracovaný plán, který mi měl údajně zajistit mojí vysněnou barvu pleti.

Plán měl několik fází. V první fázi plánu mi Anička poručila lehnout si na vyasfaltovanou cestičku za domem vedoucí do zahrady. Donesla si sebou rozličnou řadu ingrediencí, mezi kterými jsem v tu chvíli neviděla žádnou souvislost. Nejdříve mě pro efekt dramatičnosti polila ledovou vodou. Poté započala s procedurou a najednou mi vedle sebe naskládané koření začalo dávat smysl. Začala mě posypávat. Sůl, pepř, koriandr, kmín, skořice. Všechno se to na mě valilo přímo ze sestřiných rukou.

Nechápavě jsem hleděla zpod okořeněné přikrývky. Hned mi vysvětlila, že to je jen první mé velké proměny a že musím být trpělivá a vydržet. Pro krásu se musí trpět, řekla jsem si a bez odmlouvání ji následovala zpátky do domu. To jsem ale ještě nevěděla, co mě doopravdy čeká.

Anička postoupila do druhé části plánu. Zavedla mě do koupelny, napustila horkou vanu a udělila rozkazy. Měla jsem se položit do vařící vody a vydržet ve tmě, sama v koupelně, dokud mi sama neřekne. Já jsem s napětím v očích rozkaz tiše vyplnila.

Když uběhla asi hodina a má sestra se stále ještě neohlásila, začala jsem lehce panikařit. Mám se ozvat? Nepokazím tím celou kůru? Co když pak nebudu snědá? Statečně jsem zatlačila slzu, která se mi už pomalu valila z modrého oka. Po dalších pěti minutách, když už jsem se ve tmě opravdu bála a začala v rozích místnosti vidět své noční můry, se Anička konečně ozvala.

Odemkla koupelnu a vysvobodila mě. Bylo již později večer a mé sestře už mě nejspíš začalo být tak trochu líto, když jsem před ní stála vystrašená a promočená na kost. Proto tedy svůj ďábelský plán urychlila tím, že mi poručila lehnout si do postele a do rána se ani nehnout. Když prý nepohnu ani malíčkem, kouzlo se vyplní a já budu mít ráno svojí vysněnou tmavou pleť.

S mylným přesvědčením, že starší sestry mají přece vždycky pravdu, jsem uvěřila a vyčerpaná padla do postele. Usnula jsem během chvilky.

Ráno mě čekala tvrdá realita a při pohledu do zrcadla moje stará dobrá porcelánová pleť, dnes snad ještě bělejší než kdy jindy. Od té doby vím, že starší sestry nemají vždycky pravdu a už vůbec ne dobré úmysly. Ale jinak se se ségrou máme rády.

Autor: Horst Haslbauer | čtvrtek 6.4.2017 9:32 | karma článku: 16.40 | přečteno: 887x

Další články blogera

Horst Haslbauer

Lidi, táhne mi na tři, ještě tři měsíce

Už mě znáte. Mnoho se změnilo. Necumlám dudlík, sama chodím na záchod, umím trochu plavat čubičkou. Mám na zahradě plno nového, chodí sem řádit i jiné děti od sousedů. Máma mě neustále fotí mobilem.

16.6.2017 v 14:47 | Karma článku: 18.55 | Přečteno: 495 | Diskuse

Horst Haslbauer

Rokle

Začátek května byl deštivý také v zemi CH. Tam hlavně se sněhem i v nižších polohách. Lanovky ještě nejezdily. Náš švýcarský důvod byl tentokrát ale stejně jiný.

16.5.2017 v 9:08 | Karma článku: 10.70 | Přečteno: 177 | Diskuse

Horst Haslbauer

I v mlze může být docela veselo

Bylo to koncem loňského března v Lucernu. Jakub, čerstvý táta syna Tonyho, navrhl vyrazit si zasáňkovat. Patnáct měsíců mladý Tony, by už prý konečně mohl sedět na saních. Život je krátký a za chvíli bude důchodcem, tvrdil Kuba.

24.4.2017 v 8:38 | Karma článku: 11.12 | Přečteno: 263 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Barbora Černohlávková Večeřová

Ale v áčku to mají všichni!

Dívala jsem se na tu zelenou točící se věc a bylo mi jasné, že se bude za měsíc nikým nepovšimnuta povalovat ve skříni. „Ale to mají ve škole všichni. I páťáci!“ prohlásil syn a dcera řekla, že to potřebuje také, ovšem růžové.

27.6.2017 v 15:26 | Karma článku: 17.94 | Přečteno: 756 | Diskuse

Alena Damijo

Kniha z blogů – o Anglii hezky česky

Vždycky jsem ráda psala. Nejdřív slohy, pak dopisy, s rozvojem e-doby také e-maily a nakonec blogy tady na idnes.cz. Nejvíc mě psaní chytlo, když jsem přijela sem do Londýna, a začala se e-šířit o tom, jak se tady žije,

26.6.2017 v 13:00 | Karma článku: 8.82 | Přečteno: 273 | Diskuse

Kateřina Lužná

Chovejte se k těhotným hezky, jinak bude zle! Jim.

Krátký monolog volně zpracovaný podle vyprávění mé kolegyně, která v autobuse narazila na obzvláště vypečený exemplář nevychovaného exota. Nepustíš (sednout)? Zaplatíš.

25.6.2017 v 10:17 | Karma článku: 37.60 | Přečteno: 1746 | Diskuse

Barbora Pangrácová

Když Brok a já cvičíme jógu

Příběhy ze života s bláznivým štěnětem Brokem, který nikdy nespí a jeho životním zájmem je udělat co největší lumpárnu. Ty příběhy, které zná asi každý klasický pejskař.

23.6.2017 v 11:36 | Karma článku: 9.17 | Přečteno: 271 | Diskuse

Iva Votočková

Z deníku Bridget Jonesové: Sluníčko svítí, vzduch krásně voní a bagry štěbetají

Objevil se u nás nový živočišný druh. Je větší než slon a štěbetá jako hejno ptáků. Obývá vyschlé rybníky a s největší pravděpodobností se živí romantickými dušemi. Tedy tu moji málem sežral. ;-)

23.6.2017 v 10:57 | Karma článku: 10.22 | Přečteno: 280 | Diskuse
Počet článků 383 Celková karma 13.46 Průměrná čtenost 915

Nejstarší z pěti sourozenců. Máma byla jak ředitelkou, tak klaunem tohoto cirkusu. Knihy o tom jsou v knihkupectvích a jako E-knihy (www.palmknihy.cz/transfuze-antona-horsta.html + www.palmknihy.cz/ruksak.html). V obou knihách se střídá VESELÉ s VÁŽNÝM

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.