Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak to máte vy při likvidování poruchy v opravně aut?

23. 06. 2016 9:03:00
V našem autoservisu se zákazník objednal na prohlídku po určitém najetí kilometrů. Jiný při vzniklé poruše přijel, pokud to ještě jezdilo, rovnou a mohl si počkat, pokud to nebylo nic většího.

V případě větší záležitosti auto nechal v opravně a byl telefonicky vyrozuměn k vyzvednutí. Tenkrát auto-domy neexistovaly, značkových autoservisů moc v republice nebylo. Do našeho v Sokolově jezdili zákazníci od Aše po Chomutov na záruční prohlídky a opravy škodovek. Ve Škodovce v Mladé Boleslavi jsme byli na školení.

Opravovali jsme i jiné značky lidem z města, blízkého okolí a těm, kterým se něco porouchalo v blízkosti. Do tohoto autoservisu jsem přešel po šesti letech v ČSAD, kde jsem dělal autoelektrikáře. Chtěl jsem se naučit opravovat osobní auta i po stránce automechanické, nezůstat jen u elektriky.

Měl jsem štěstí, o deset let starší vedoucí Jaroslav Kopecký, s touto funkcí praštil, když předtím dělal několik let mistra. Lákal ho větší plat, který si zkušený a zručný mechanik mohl vydělat formou úkolové mzdy. Když jsi byl zručný a rychlý, vydělal jsi víc než ten nezkušený pomalý.

Zákazník za opravu platil stejně, ať ji zručný měl hotovou za hodinu, nebo „pomalík“ se s ní babral tři hodiny. Proto se mi nelíbí dnešní hodinová sazba pro zákazníka. Když se dostane jeho vůz do rukou „pomalíka,“ zaplatí za stejnou opravu víc, než když mu opravu udělá ten zručný. Je to nespravedlivé vůči zákazníkovi. Tenkrát byly ceníky za každý úkon, ta cena za opravu byla stejná, i kdyby trvala deset minut nebo osm hodin. Dnešní hodinová sazba je okrádáním zákazníka, podle mě!

Když jsem hledal závadu v elektrice, ať to trvalo, jak dlouho chtělo, měl jsem zaplacené jen její odstranění a ne čas který jsem na hledání potřeboval.

Zákazník čekající na své vozidlo neměl co dělat u svého opravovaného vozu, zřejmě kvůli bezpečnosti. Já po roční spolupráci s oním Jaroslavem Kopeckým, který byl v celé mé opravářské činnosti i v jiných opravnách, nejlepší automechanik v mém životě – dokázal určit poruchu i podle sluchu bez projíždění se nebo použití testovacích přístrojů – jsem si vymohl, že zákazník mi mohl stát za zády. Od Jardy Kopeckého jsem se během jednoho roku naučil víc, než by mi mohlo dát deset let v učňovském středisku. Mohl jsem si tedy dovolit po lekcích od nejlepšího automechanika na světě nechat si koukat na ruce. Práce mě bavila, ruce mě poslouchaly a nebyly lenivé.

Jarda Kopecký když zjistil, že nejsem lempl a dělám práci poctivě, navrhl, abychom nedělali sólově, ale ve dvou na jeden cíl. Jako jedinec, v případě, že jsi musel vytáhnout motor nebo celý agregát anebo nápravu, musel jsi poprosit o krátkou pomoc souseda. Toho jsi tím okrádal o čas, který potřeboval k vlastní práci.

S Jardou jsme teď dělali také každý zvlášť na svém autě, pokud ale bylo zapotřebí něco těžšího vytáhnout nebo zastrčit, byli jsme jeden druhému na tu chvíli nápomocní. Měli jsme největší platy, platy, jaké neměli ani primáři nemocnic.

Brněnský veletrh tenkrát vystavoval z Jiskry Tábor první PALTEST v Československu. Táborští měli ale zatím jen tento jediný k předvádění. Dobrým tahem našeho ředitele se objevil v jednom boxu našeho autoservisu. Jako autoelektrikář jsem se v tomto boxu mohl usídlit a dělat podle potřeby na té testovací stolici, a záruční prohlídky i záruční reklamační opravy.

A tam u mě stávali zákazníci u svých vozů, ve kterých jsem se hrabal. Nebylo to ale jednoduché. Vyprávěli mi o své rodině, a hlavně, že někde četli, že ta nebo ona oprava by šla také dělat jinak. Často jsem uši musel zavírat, přece jen bylo zapotřebí se na práci soustřeďovat. Zádům se moc nelíbilo, být hodiny nahnutý nad motorem při seřizování. Hodilo se, když Jarda volal občas o výpomoc.

Naše, pro zákazníky zázračná testovací stolice, přilákala často zvědavé zákazníky, kteří si chtěli ověřit, jestli jim po seřízení na „tesťáku,“ pojede auťák rychleji. Jen mohu potvrdit, Jarda Kopecký byl zázračnější...

Autor: Horst Haslbauer | čtvrtek 23.6.2016 9:03 | karma článku: 19.70 | přečteno: 630x

Další články blogera

Horst Haslbauer

Lidi, táhne mi na tři, ještě tři měsíce

Už mě znáte. Mnoho se změnilo. Necumlám dudlík, sama chodím na záchod, umím trochu plavat čubičkou. Mám na zahradě plno nového, chodí sem řádit i jiné děti od sousedů. Máma mě neustále fotí mobilem.

16.6.2017 v 14:47 | Karma článku: 18.55 | Přečteno: 495 | Diskuse

Horst Haslbauer

Rokle

Začátek května byl deštivý také v zemi CH. Tam hlavně se sněhem i v nižších polohách. Lanovky ještě nejezdily. Náš švýcarský důvod byl tentokrát ale stejně jiný.

16.5.2017 v 9:08 | Karma článku: 10.70 | Přečteno: 177 | Diskuse

Horst Haslbauer

I v mlze může být docela veselo

Bylo to koncem loňského března v Lucernu. Jakub, čerstvý táta syna Tonyho, navrhl vyrazit si zasáňkovat. Patnáct měsíců mladý Tony, by už prý konečně mohl sedět na saních. Život je krátký a za chvíli bude důchodcem, tvrdil Kuba.

24.4.2017 v 8:38 | Karma článku: 11.12 | Přečteno: 263 | Diskuse

Horst Haslbauer

Sestra jako ideál krásy - závist

Má druhá a čtvrtá vnučka jsou dost rozdílné sestry, hlavně vzhledově. Jednu svou sesterskou příhodu popsala Kristína. Vnučka čtvrtá. Vyloudil jsem tento její skvost. Nakonec podlehla a svolila mi ho umístit na mém blogu.

6.4.2017 v 9:32 | Karma článku: 16.40 | Přečteno: 887 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Richard Siemko

Náboženské bludy a prezidentová milost Kajínkovi

Vážený člen jakékoliv náboženské nebo církevní organizace, který žije vzorným osobním, manželským a rodinným životem, nemá v přítomnosti Boha bible žádnou výhodu ani přednost před lhářem, darebákem, zločincem a poběhlicí.

27.6.2017 v 18:09 | Karma článku: 12.27 | Přečteno: 495 | Diskuse

Pavel Liprt

Komňa - vesnice roku 1592 nebo 2011?

Že se Jeníček narodil, to je jisté. Dokonce i na dni se všichni shodnou, byl to 28. březen 1592. Horší je to ale s místem narození Jana Amose Komenského. Nic určitě nezkazím, když uvedu, že se tak stalo na jihovýchodní Moravě.

27.6.2017 v 15:06 | Karma článku: 12.36 | Přečteno: 272 | Diskuse

František Filip Dvořák

Sugesce k ovládání společnosti

Od nepaměti tento mechanismus využívaly kulty a církve všeho druhu. A proč to dělají? Inu - myslí to s námi dobře. Dokonce tak dobře, že nás ochrání před tím, abychom se namáhali myslet sami.

27.6.2017 v 12:58 | Karma článku: 21.39 | Přečteno: 514 | Diskuse

Jaroslav Čejka

O miliardáři, kterému ukradli křeslo

Wolkrova "Pohádka o milionáři, který ukradl slunce" už dávno není in. Zná ji jen málokdo. Podobně jako jejího autora. Dnes jsou v kurzu jiné příběhy. Například ten o miliardáři, kterému ukradli křeslo. To ministerské, samozřejmě.

27.6.2017 v 12:27 | Karma článku: 20.42 | Přečteno: 816 |

Josef Hejna

Sedlina

Každý občan má svůj rozum, každý může posoudit papalášské praktiky Pražského hradu sám. Jenom přemýšlím, jaké výročí mává na Ovčáčka. Tomu by to na Hradě moc slušelo.

27.6.2017 v 12:00 | Karma článku: 17.46 | Přečteno: 293 | Diskuse
Počet článků 383 Celková karma 13.46 Průměrná čtenost 915

Nejstarší z pěti sourozenců. Máma byla jak ředitelkou, tak klaunem tohoto cirkusu. Knihy o tom jsou v knihkupectvích a jako E-knihy (www.palmknihy.cz/transfuze-antona-horsta.html + www.palmknihy.cz/ruksak.html). V obou knihách se střídá VESELÉ s VÁŽNÝM

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.