Nic o politici, běžencích ani korupci

Ale nevhodné čtení pro anti auto-blázny a ne-řidiče. Po montáži Götze pístních kroužků a jejich krátkém zajetí podle návodu, z toho fiátka byla pojednou na tehdejší československé poměry střela.

180 na tachometru. To byla v normálním silničním provozu dost výjimka, kdy se po silnici ploužily většinou jen škodovky, wartburgy, trabanty, volhy, pobědy, zástavy, dacie a fiaty polské.

Moc se těchto Fiatů 128 Coupé SL na československých silnicích neobjevovalo. Zdravili jsme se blikáním světel. Ta moje byla jen jedenáctistovka s pouhými 64 koníky. Třináctistovky jich měly 73. Díky Götze pístním kroužkům mi šlapala rychleji.

Tenkrát byla na silnicích větší pohoda, jen jednotlivci si to občas rozdali, komu to jede víc. U škodovkářů se stejným výkonem to bylo často trapné, když byli vedle sebe bok po boku nějakou dobu a oddělila je jen zatáčka nebo protijedoucí vozidlo. Ještě že byl provoz oproti dnešku malý. Zácpy skoro nebyly, sváteční jezdci ve všední dny také ne. Ta malá smečka se skládala ve velkém vyježděnými řidiči.

Ještě se stovečkou škodovkou, byla pro mě lahůdka jezdit lyžovat směr Boží Dar a pak dále na Klínovec. Na sněhu z Jáchymova na Božák to ještě zábavné nebylo, ale opačně ano. Navlékal jsem před zimou Barumky OR 6, nebo aspoň ještě musely mít slušnou hloubku profilu. Zimní nebyly povinné. Dnes když na ty jízdy na sněhu z kopce vzpomínám, trochu mi přebíhá mráz po zádech. Ale měl jsem a snad ještě mám citlivou sedací část těla. Ta už v zárodku vycítí, co na tebe tvé vozítko chystá a ty mu v tom můžeš včas zabránit. Držet otěže pevně v rukách.

Musel jsem polykat kolonky jednu za druhou, to mě bavilo. Za někým jezdit vůbec. Ten ti jen nutí svůj jízdní styl.

Méně svižným řidičům může přední náhon vyhovovat, mně tedy na sněhu a kluzkém vůbec. Jsou to sáňky s chutí jet v zatáčkách pořád rovně. Jen dupnutím levou nohou na brzdu v tom zabráníš, pokud nechceš použít ruční brzdu.

I když dnes viděn okolím jako pokročilý senior, jsem stále ještě „svižník,“ ale už vychladlejší. Stále mě ještě fascinují zatáčky a vůbec ne rovinky. Když držím volant, nemluvím, ani neslyším, co si ostatní ve voze povídají. To žiju jen jízdou a vychutnávám ji. Raději jezdím na sněhu a kluzkém, protože to mnohým nepomohou ani jejich 300 koníků a více. Na zimu se řidič má těšit, aby si ověřil, jestli je se svým vozem ještě srostlý jako jeden celek. Pokud se zimy děsí, neměl by v tento čas jezdit, ubylo by jak havárií tak zabitých.

Každý ovládá nebo umí něco, já bezmála nic, jen za volantem se cítím doma…