A to ti, co chyby dělají, co se pomalu rozhýbají na zelenou, co při odbočení skoro zastavují, co neblikají, co se nemohou dostatečně rychle rozhodnout pro předjíždění, a ostatní. To za volantem NEDÁMSKY zakleje a posílá je do horoucích pekel.
Ale když jde o složitější zaparkování vzad, vyhořela by. Také má zvláštní způsob ukládání věcí do zavazadlového prostoru. Pokud by vezla jen samotné plné vědro vody, klidně ho staví do středu kufru a myslí, že ho v plném stavu proveze zatáčkovitou silnicí a vůbec by nečekala, že kýbl se může převrhnout za jízdy při brzdění a akcelerování..
Trochu jí také nejde obsluha topení a stěračů. Nádobku s tekutinou na ostřikovače dokáže vyprázdnit i za půl hodiny jízdy za vozidlem před sebou v případě, že řádně neprší a jen mží. Také ji vadí zapnuté rádio, když se neline muzika a někdo tam žvaní.
Povolenou rychlost v zápalu radosti při řízení o dost překračuje hlavně při více pruzích ve městech. Všichni překážejí, proto skáče z pruhu do pruhu. Má to v grifu, je vyježděná, jen kdyby si hlídala tachometr. Mé upozornění, že jsou už z výroby seřízené tak, že ukazují o šest až deset víc než je skutečná rychlost, nebere vážně. Ani to, že by tedy bylo lepší tachometrově zůstat maximálně o deset nad povolenou rychlostí.
Respekt má pouze před sněhem a náledím, ještě že aspoň to.
Přesto když opouští města za volantem, věřím jí natolik, že si dám klidně šlofíka jako spolujezdec aniž mám strach o svůj život. V bdělém stavu jí do řízení nemektám. Tato školení jsem dával při její dokončení autoškoly. Bylo co doplňovat. Do věcí na které se necítila a nejsou pro bezpečnost důležité jsem ženu nenutil. Přesednu za volant, zacouvám, zaparkuji, když se od vozu vzdálí (zase ale ovládá lépe češtinu než já).
Jak to máte vy?