S Anežkou za volantem - pokračování
„Ne, to mi ještě poradil můj muž, pro odstrašení případných zlodějů.“ „A že ti ještě neukradli aspoň ty boty?“
V podzemní garáži jsem u jejího golfa vytáhl měrku oleje, hladina dobrá, ale opodál plápolal na drátku lístek z dílny. Hlásil další výměnu v dubnu 2014. To už je přes rok, co měl být měněn. Ale pro to jsme teď nepřišli.
Vyvezl jsem Anežku z podzemky a poté ji povozil po zákoutích naší norimberské čtvrti, kde jsem měl v úmyslu, aby jezdila později sama. Provoz tu je malý, nikdo ji nebude znervózňovat. Zasvěcoval jsem ji jak někoho, kdo nikdy nejezdil a čekal na její oznámení, že to či ono ví. To se ale neozvalo. Breptala o věcech kolem, které se automobilu vůbec netýkaly.
„Hele, teď se soustřeď na jízdu a jen se ptej na věci nejasné. Když budeš sama za volantem, nemluv vůbec, soustřeď se jen na jízdu a to, co se jízdy týká. Zjistil jsem, že ráda mluvíš, to si nech mimo auto.“
Zajel jsem ke straně na jedno nenaplněné parkoviště a při vypnutém motoru ještě jednou teoreticky vysvětlil, jak bude ona teď postupovat za volantem. Zase se neozvalo žádné, TO JE MI JASNÉ. Ale odmítla si teď už sama sednout za volant. Dneska prý ještě raději ne.
„Anežko Hodinová Spurná, teď je ta pravá chvíle. Je hodina duchů, jsme tu skoro jen my.“ Vylezl jsem, obešel vůz a chytil Anežku za flígr. Usazovala se dlouho, při pohledu na podlahu oznámila: „Že jsou tři pedály ještě vím,“ začala na ně šlapat, „ten levý je brzda…“ a mně došlo, s Anežkou za volantem bude sranda.
Kdyby byla mladou holkou, kousl bych ji do ucha. Znova teorie, seřídit sedačku, zrcadla, a znovu, jak má po zařazení jedničky jen málo přidat plyn a spojku nepustit zcela, ale nechat ji chvíli v poloze, kdy ucítí záběr, ještě trochu přidat plyn a zároveň spojku uvolnit zcela. V případě, že by to mělo snahu chcípat, opět spojku trochu vyšlápnout, trochu plynu a frčíme.
Nefrčeli jsme. Čtyřikrát nám motor umřel, dvakrát jsme poskakovali a na mé, vyšlápni spojku, reagovala pozdě. Opakoval jsem při zhaslém motoru instruktáž o rozjíždění v klidu ještě třikrát. A co má dělat, kdyby auto mělo chuť zase skákat. Konečně jsme začali kroužit po poloprázdném parkovišti. Levou rukou jsem musel korigovat volant, zavírala totiž zatáčky. „Musíš myslet, že v protisměru někdo může jet a ty mu nesmíš sežrat jeho pravý pruh.
Ještě několikrát jsem jí levou rukou řídil volant při zatáčení, než to zvládla sama. Ale ručkovala na volantu. „Při výjezdu ze zatáčky můžeš volant trochu uvolnit a auto se samo srovná…“ Volant začala pouštět zcela a vůz vždy skočil do stran. „Zastav na straně! Pomalu reaguješ, jak řeknu zastav, okamžitě sešlápnout spojku a lehce na brzdu, abychom neprolétli předním sklem!“ Při vypnutém motoru jsem Anežce předváděl, jak se má mazlit s volantem a jen ho nechávala jemně proklouzávat a ubrzďovat jeho choutky vracet se rychle.
A znova kolečka na parkovišti, nejlepší jsou osmičky, na to ale nebyl prostor. Nakonec jsem ji navigoval z parkoviště do jiného odlehlého koutu. Tam zhasnout motor, nastartovat, rozjet, dvojku, zastavit. Po dvou hodinách jsem si za volant sedl sám a odvezl vůz do podzemní garáže. Před rozloučením u jejího bydliště jsem užvaněné Anežce oznámil: „Příště pojedeme na norimberské autocvičiště, tam bude víc takových divochů za volantem. Nebudeme aspoň zdržovat provoz. Za hodinu chtějí osum evropáků. Bude s tebou víc práce. Doma si vem kvedlačku, sedni si do křesla a zkoušej s kvedlačkou zařazovat všechny rychlosti. A zase systém H! Jednička a dvojka, jak jsem ti říkal, se musí přitahovat vlevo k sobě, trojku a čtyřku z neutrálu dopředu a dozadu. Ze čtyřky postupuj nazpět až k jedničce a pořád dokola do zblbnutí. Ne abys z těchto rychlostních stupňů, za jízdy tam zakvedlala zpátečku! A šlapej na pomyslné pedály, třeba si u toho brumlej jako motor…“
A zase příště, Anežka je zralejší dáma, nemůžeme ji honit
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda a rotný Provaz
Jiný problém měl každé ráno po příchodu do kasáren nadporučík Charvát. Hned u stolku dozorčího roty se ptal, jestli by mu nemohli sehnat něco k na zub. Pro tohoto lidského důstojníka jsme se mohli přetrhnout. My tři jsme zase měli
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda a rotný Provaz
Problém měl každé ráno po příchodu do kasáren nadporučík Charvát. Hned u stolku dozorčího roty se ptal, jestli by mu nemohl sehnat něco na zub. Pro tohoto lidského důstojníka se vždy nějaký drobek našel. My tři měli zase největší
Horst Anton Haslbauer
Kraví hora a pomsta vojína Harryho Valdy
Za dva dny nás, ve stejné sestavě, hnali na znojemskou Kraví horu, ten vysoký kopec u Dyje začali někteří silně nenávidět. Důstojník si tentokráte vzal na pomoc poddůstojníky a velitele čet. Mazáci nemuseli mít na zádech zátěž. Na
Horst Anton Haslbauer
Trojlístek a rodí se Ruksak
Pomalu jsme s Harrym k sobě nalézali cestu. Zjistili jsme, že vysíláme na stejných vlnách a na ty samé vlny byl naladěn i Mirek Picka. Začali jsme hledat jeden druhého, i když povahové vlastnosti jsme zcela totožné neměli.
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda má dotaz
Krátce před počátkem osobního volna ohlásil poručík Hasák akci, abychom se nenudili. Přemíchání mužstva v místnostech podle seznamu jmen na nástěnce. Po jeho odchodu ze zaměstnání se organizace chopili podle svého svobodníci
Horst Anton Haslbauer
Frajer poručík Hasák
"Kdo umí sekat trávu," ptal se všech svolaných bažantů u roty poručík Hasák. To by mohla být ulejvárna venku, někde mezi mladejma venkovankami, byla myšlenka vojáků prvním rokem a skoro do jednoho se hlásili, až na vojína Čiperu,
Horst Anton Haslbauer
Tóny Palónek a účinky bromu
Antonín Brandl byl můj spoluhráč z Baníku Sokolov a výborné levé křídlo. Jelikož Tóny v české řeči malinko zanechával německý nádech, vyslovoval i balónek a balón s "pé," a tak dostal přezdívku Tóny Palónek. Oba jsme dostali
Horst Anton Haslbauer
Šikana od mazáků po odchodu důstojníků z kasáren
Se šikanou jsem se setkal poprvé v životě. Jsem vzteky bez sebe, že se musím krotit, abych někomu nenabouchal. V civilu bych neotálel, ale trestu na vojně bych se nevyhnul. Nasluhování jsem se chtěl vyhnout. Vojínu Čiperovi se
Horst Anton Haslbauer
Peklo po přísaze a lehké ženštiny pronásledované velitelem pluku
Po přísaze se i rajóny staly peklem. Chodby a schody dělat kartáčkem na zuby, záchody holýma rukama. Nevadí, nyní po přísaze už máme nárok na regulérní vycházky. Celý pluk bažantů stál na buzerplacu proti svému veliteli pluku,
Horst Anton Haslbauer
První noční cvičný poplach
Ten využili mazáci, kterým scházelo všelicos z vojenské výstroje. Tak jim v době jejich bažantství, bylo z osobní skříňky kradeno při nočním poplachu, tak oni teď si své ztráty opět doplňovali od nás bažantů. Poplach se opakoval
Horst Anton Haslbauer
Svobodník Mezera, vojín Lettl a prazvláštní vojín Zrníčko
Na pokoji nás bylo patnáct, náš velitel pokoje, svobodník mazák Mezera, je velitelem tanku a slušný člověk. Na nejvzdálenějším štrozoku ode dveří se uvelebil vojín Lettl, myslel to s námi dobře, zápach z jeho nohou u některých
Horst Anton Haslbauer
Rekruti
Sokolovské nádraží bylo plné rekrutů, z devadesátidevíti procent sťatých, jak zákon káže. Byl podzim 1958 a zvláštní vlak připraven k odjezdu do všech koutů Československé republiky. Rodiče pomáhali svým synům do vlaku, matky
Horst Anton Haslbauer
S Terezou to nebylo podle mého přání
O absolvování odborného učiliště v Liberci a prvním zaměstnání v Sokolově, kdy jsem výplaty vnucoval mamince už jsem psal. Teď příjde mé další dvouleté odloučení od rodiny vlivem zeleného sukna. Ti starší z nás to měli povinné.
Horst Anton Haslbauer
Střípek o nosu
Listoval jsem v nějakém divadelním časopisu s fotkami herců, najednou jsem si uvědomil, že vlastně nevím, jaký mám profil obličeje. Můj nos je zpředu normální, ale jak vlastně vypadá ze strany? Líbí se mi nosy rovné a u žen i
Horst Anton Haslbauer
Další z mé knihy Ruksak, legrace, erotika a smrt
Celá ta sranda začala 26. července 1939 po sedmé hodině, když mě maminka konečně vypustila ze svého lůna. Už bylo na čase, i když si stěžovat nemohu - po celých těch devět měsíců bylo o stravu a střechu nad hlavou postaráno -
Horst Anton Haslbauer
Ruksak - střípky
z této knihy. Autor narozen 26. 07. 1939 v Loučkách u Karlových Varů, hrál závodně v Sokolově a Liberci kopanou, lední hokej, volejbal, boxoval a jezdil automobilové závody do vrchu. Po skončení sportovní činnosti hrál amatérsky
Horst Anton Haslbauer
Standa 2
Ještě na přeskáčku něco mi poslaného od Standy, kde nepíše o svých sokolovských láskách. Tento můj a dva roky starší kamarád, dokáže nejen brnkat na různé hudební nástroje, ale také na srdíčka dam různého věku. Jak následovně
Horst Anton Haslbauer
Standa
Po vojně mě ulovila při jednom mém veřejném blbnutí a bavení lidstva na ulici. Byla to divadelní skupina tvořící po vzoru SEMAFORU. Vedl to Standa Tatar, učitel z Mělníku, přemístěný na Sokolovsko za trest. KOMUNISTICKOU stranou,
Horst Anton Haslbauer
Mé kopání slyšitelné až do Kanady
Posledně jsem napsal, že jsem vykopával 60 metrů hlubokou "strouhu" místo centimetrovou. Upozornil mě na to Honza až s Kanady. Prý to slyšel i u nich v Kanadě na zahradě. Teď tady umístím několik obrázků, co jsme vybudovali.
Horst Anton Haslbauer
Staveniště plné emigrantů
Bylo mi tehdy teprve 53. V malé vesničce mezi Domažlicemi a Plzní jsme po delším hledání po republice koupili od Pražanů domek, postavený před mnoha lety skromnými prostředky vesnickou rodinou doslova skoro jen z hlíny. Pražané ho
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 619
- Celková karma 18,13
- Průměrná čtenost 764x