"Tys vlastně, strejdo, úchylák," na mě vyjela

Má nejmladší ze tří sester Trauda má narozeniny 29.2. Tím pádem ušetří nejen za oslavy, ale také pomaleji stárne.

Naše maminka Marie. Možná jí tady bylo i jinakNeznámý

Letos ušetřila opět. Ze Sokolova za ní do Norimberku přijel její syn Jiří s rodinou. To je také taková záhada. Jejich co nevidět 21 letá dcera Klára, se narodila přesně na den o sto roků později jak máma naši maminky. Tato její prababička už Kláru navštěvovala ve snu, když ještě byla dítětem. S tím se svěřovala své babičce, která je vlastně mou sestrou Traudou.

Také já jsem se přidal k tomu shluku lidí v bytě mé sestry. Ta vytáhla velmi starou fotografii naši maminky Marie, na které jí mohlo být tak osmnáct až dvacet. A ejhle, všichni jsme na ten obrázek užasle civěli. Podoba  té na fotografii je totožná s podobou další dcery Jirky a jeho ženy Šárky, Sáry. Sára se jde přesvědčit do zrcadla, jestli náhodou NEKECÁME. Také zrcadlo nám dává za pravdu.

Jiří se nedávno piplal na počítači s rodokmenem našeho klanu. Co tam vylezlo na světlo boží, nebudu raději popisovat. Kam se hrabou ságy anglických MODROKREVNÍKŮ.

Naše sezení se dostalo na veselejší kolej mimo rodokmen. Svěřil jsem se totiž v tom rodinném kruhu, že mám několik TIKŮ. Němci tomu opravdu říkají TICK, když někdo třeba neustále mrká jedním okem, nebo si ustavičně olizuje jazykem špičku nosu a podobně.

Jirky inteligentní žena Šárka, mi shovívavě oznámila, to že je úchylka. Hned od ní také následovala ANOMÁLIE. Jestli se TIK už chytil v českém jazyce, nám v tu chvíli nebylo známo. Do češtiny se nacpalo už tolik cizích výrazů, že tam bude místo i pro TIK, který bude dělat konkurenci české verzi.

Takže mé ANOMÁLIE: nesedám si zásadně ve veřejných dopravních prostředcích. Vídávám totiž lidi – hlavně pubertálního věku – sedat si venku na špinavé schody, lavice a podobně. Dále nesnáším, když osoby hází svá příruční zavazadla a kabelky na špinavou zem i po dešti. A poté je pokládají na sedací plochy v MHD, v restauracích, doma na židle a sedací soupravy, v autech na sedadla. Také nemám rád huhňající politiky, hlasatele a moderátory. U osoby neživící se mluvou mi to nevadí. Vadí mi naopak ale u lidí loudavý krok v zaměstnání. Na procházce to beru.

Vyhledávám a snažím se přátelit s lidmi rychle mluvícími srozumitelně, když to z nich neleze jako z té pověstné chlupaté deky.

Také mně se ale něco líbí, a to dokonce moc. Třeba když žena umí špulit ústa, eroticky si přes rty přejíždí jazykem a vlhčí si je tím. Ale co se mi líbí bezmála nejvíc (na to teď nemyslete, co si myslíte) je, když žena umí vyzývavě přehazovat nohu přes nohu (musí ale být obalená masem, ne samá kost). Hned na tohle následuje mé zalíbení, čučet jako hypnotizovaný na vypracované dámské nohy od paty až na jejich konec (pozor, nejsem kanec) při jejich svižné chůzi, tanci nebo gymnastice.

Nestačil jsem zalapat po dechu, abych mohl pokračovat, když na mě vyjela PODOBENKA naší maminky Sára: „Tys vlastně, strejdo, prachobyčejný ÚCHYLÁK!“

Stalo se 2013 – rok kdy mi bude 74. Muži, máte se na co těšit, ty udělané nohy mě ale berou už z hodně mladých let. Proto přidávám, nemohu se dívat na dnešní modelky KOSTLIVKYNĚ, to by byla má PŘEDČASNÁ smrt.