Také v kapitalismu se někdy uživí lempl (R 58)

Nabídl jsem největšímu šéfovi, milovníku aut veteránů, tomu, co mě přijal a dokáže málem udělat námořnický uzel ze svých štíhlých nožiček, při jejich přehození nohy přes nohu, tuto věc:

Měl bych známého Čecha (tehdy Čechoslováka), který by ty autozvedáky dělal po zaučení sám. Automechanik VŠEUMĚLEC. Tentokrát Československo nezabralo. Prý hledají někoho, kdo rozumí také elektronice a bude zároveň dělat zvedáky. Na mé upozornění, že takového těžko nenajdou, když se někdo vyzná v elektronice, nebude mít chuť dělat zamaštěné zvedáky, odpověděl: „To je pravda, přesto se ale pokusíme inzerátem takového najít.“

V práci máme také chlapíka, kterého by dokonce v Československu, kde kdo nakopl kamsi, i když je mu dvaašedesát a přesluhuje, aby si jeho babička mohla finančně vyhazovat z kopýtka. Že mladším blokuje místo, mu nedochází. A žebrákem by se nestal ani jako důchodce.

Při nástupu jsem vyfasoval místo vedle jeho ponku. Jsem člověk, nechající si poradit od kdekoho, může být i blbem. Také od vola, je někdy možné se něco přiučit. Brzo jsem poznal, že vedle sebe mám řemeslníka násilníka a teroristu. Všeho chce ten mužík menší a zavalité postavy, docílit silou a ne citem.

„Hele, už jsem chtěl jít dávno do důchodu,“ dal se slyšet, „ale přemluvili mě, abych tady ještě zůstal. Dyť se tady kolem podívej, já tady dělám nejvíc ze všech. Jen se dívej pozorně na ty ostatní, pořád někde stojí a baví se. Ti si peníze vydělávají lehkým způsobem.“ Upozorňuji, že se u nás opravdu makalo. Jen mistr VŠEMOHOUCÍ, se občas u někoho zastavil kontrolně. Samozřejmě při tom padlo také několik soukromých frází. Všemohoucí nebyl nelida, spíše lid miloval. Neměl nic proti tomu, když dva jeho podřízení, prohodili několik slov mimo svůj ponk, když na sebe narazili třeba cestou na anebo od WC. Všemohoucí je MISTR s velkým M, a ne BUZERANT (tento výraz je v Německu neznámý, znají teplouše, které by pod buzerantem nikdy nehledali. Pod buzerantem by v žádném případě také neviděli nadřízeného nelidu. V Českosovensku většinou i větší děti ví, co si mají představit, když někdo buzeruje, ne tak v Německu. Tady jsem mohl napsat ve zkratce, že tímto výrazem není myšlena ORIENTACE, chtěl jsem si ale tak trochu zabreptat).

Toho vedle mě, jsem si překřtil na HLÍDKOVOU VĚŽ (v němčině WACHTURM. Bude tedy pro mě Wachy). Pro svá stálá pozorování kolegů, nemá ani moc času na vlastní práci. On už si to může dovolit. Kdo je dvacet let v jedné firmě, je chráněn zákonem před vyhazovem. Nesmí jen podnik okrádat, to by letěl.

Wachy zvedá neustále hlavu od své práce, kroutí s ní na všechny strany, přece mu nesmí nic ujít. Kritickým pokyvováním tou hlavou, mi každou chvíli naznačuje místo, kde se zase dva zastavili na prohození slovíčka. Nešťastně vzdychne, vezme do ruky nejblíže položený šroub, oběhne s ním ponk a šroub položí nazpět na stejné místo, a nanovo vzdychne. Poté to samé opakuje s maticí anebo jiným předmětem. Nedá se říct, že by nebyl neustále v pohybu, ale jen on sám to považuje za práci. Mistr Všemohoucí ho má prokouknutého, nedává mu proto žádné naléhavé práce.

Wachy dostal jednou za úkol, třídit ve skladu náhradní díly podle čísel. Vyloudil si Rumuna Eberharda na výpomoc. Ve skladu Wachy běhal stále sem a tam s jednou prázdnou krabičkou. Objevil se Všemohoucí a zařval: „ALLMÄCHT!“ tedy hodně nahlas, ale jen v legraci. „Tady ti, tyhle šrouby, leží na stejným místě, už třetí den!“ Wachy je rukou shrábnul do oné prázdné krabičky, co s ní běhá od rána a bylo to pro něj vyřízené. Mistr Všemohoucí si vzal z regálu víko vstřikovacího čerpadla, mávl rezignovaně rukou a zmizel. V ten okamžik, co za mistrem zabouchly dveře, vysypal Wachy opět šrouby z krabičky, ale tentokrát na druhou stranu stolu, co kdyby.

Tyhle informace mi předával Rumun Eberhard, když jsme si dávali do nosu o polední přestávce v šatně u skříněk.