Jak jsem byl vypískán - Auta a batole
Za pomoci kytary jsem zazpíval trampskou píseň Venezuelana, pro kterou je zapotřebí mít větší hlasový rozsah. Tklivou píseň odměnili potleskem „netrampíci,“ přítomní trampové z osady Modrá kotva mě vypískali. Prý jsem si to moc zmodernizoval do bluesového charakteru, což se vymyká jejich vkusu. Na stupínek se vyšplhal budoucí ředitel sokolovské banky a budoucí ministr v přechodné vládě krátce před něžnou revolucí Alfréd, se svou ženou. Oba zpívali v té době na tanečních čajích v „Horňáku.“ Alfréd byl odpůrcem zpěvu Waldemara Matušky a příznivcem Milana Chladila. V tomto duchu také zazpívali Venezuelanu a sklízeli potlesk trampů s výkřiky: „umí…, umí…, umí!“ Já se jen tak nehodlal vzdát a přihlásil se v jiné oblasti kultury. Začal jsem pantomimou předvádět sochaře, tvořícího z hlíny ženu v Evině hávu v životní velikosti. Když proti mně stál hrubý výtvor vnadné ženy, jejíž půlky zadnice jsem náznakem vytvářel něžným hlazením a pak vztyčeným palcem ji od rozkroku k začátku zad vytvořil pomyslnou patřičnou rýhu, řvali pojednou pochvalně i trampové. Oběma rukama jsem začal tvořit oči tím způsobem, jako když se zrovna zemřelému zatláčí. Následoval nos, jehož dírky přehnaně hluboko vypichovaly mé malíčky současně. Nos jsem poté důkladně utíral pravým látkovým kapesníkem. Namodelovaná smyslná ústa přejel můj pravý polštářek palce zleva doprava. Po pracném a hravém vytvoření uší, jsem se do nich dlouze zvědavě díval a soustředěně z jednoho otvoru doloval malíčkem maz, po prohlídce proti světlu oblízl malíček a pusou testoval chuť s očima v sloup. Na řadu přišlo poprsí, tvořil jsem ňadra formou vytváření sněhové koule. Rozmachem a rozběhem obě najednou umístil na patřičné místo. Oběma rukama pomoci ukazováčků a palců tvořil bradavky, jako když si dítě dělá kuličku s předtím vydolované hmoty s nosních dírek. Dokončené bradavky jsem cvrnknul do středu ňader ukazováčkem a palcem, jako při hraní kuliček. Obecenstvo mě svým burácením a dupáním dalo najevo, že se dobře baví. Při něžném formování útlého pasu a bříška, mé ruce co chvíli ujížděly na zadek a vždy ho, jakoby omluvně poplácaly. Odstoupil jsem metr od skoro hotového díla a ukazovákem pravé ruky vpřed mířil tichými pomalými kroky k hliněné Evě a opatrně zhotovil na jejím bříšku pupík. Opět odstoupil, tentokrát ale dále, a rychlým rozběhem s namířeným prostředníkem do klína ženy, vytvořil otvor, pro který jsou muži ochotni dělat ty největší zběsilosti i začínat války. Sál řval, praskaly vetché židle, trampové si vytírali slzy z očí. Začal jsem si uvědomovat, že kytaru bych měl pověsit na hřebík, ale tenkrát jsem si určitě neuvědomil, že jsem předvedl v Československu první erotickou „šou,“ proti které komunisté nemohli nic namítat. Po opuštění jeviště, se kolem mě vytvořil kruh lidí, bušících mi do zad pěstí. Představil se mi osmnáctiletý Jiří Vorel, budoucí generální ředitel podniku VOSS a Štěpán Budaházy, syn ředitele kovošrotu a budoucí inženýr elektrotechnik. Jestli bych neměl chuť vstoupit do divadla malých forem učitele Stanislava Tatara. Nacvičují v kulturním domě Velkodolu Přátelství v Citicích. Hledali herce, který by v jejich představení za dva dny v Karlových Varech hrál nebožtíka. Začít kariéru jako mrtvolka je terno, nabídku jsem přijal. Auta a dítě 1964 Matka batolete Ivy měla tu smůlu i štěstí, že holčičku porodila na začátku prázdnin. Po prázdninách mohla pokračovat ve třetím ročníku zdravotní školy v Chebu. Jediný háček tu byl, v sokolovském ČSAD zaměstnaný otec děvčátka, musel určitou dobu chodit jen na odpolední. Když se vrátila z práce matka nového otce, nebo některá z jeho sester ze školy, přebraly službu o malou Ivu a tatínek mohl teprve vyrazit do, zákonem povinného zaměstnání. Časem se autoelektrikářovi ČSAD zajedly odpolední směny a po odchodu maminky děvčátka na sokolovské nádraží, vyrazil s kočárkem a živým nákladem do 4 kilometrů vzdáleného ČSAD po polních cestách. Doba byla jiná, lidé si v roce 1964 ještě moc pomáhali, byli k sobě přátelští a v práci byla povolena i volná zábava. Je to skoro jako v pohádce. Kočárek stál volně na dvoře podniku u dílenských vrat. Když to v něm zakvičelo, zrovna kolemjdoucí zaměstnanec kočárkem chvíli pohoupal. Pokud kvikot ani po delším čase neustal, byl informován tatínek v elektrodílně. V případě nutnosti krmení pomoci lahve, tuto úlohu převzala některá ze skladnic. Obsah ohřáté lahve mizel v útrobách budoucí slečny. Střívka malého človíčka mají také jednou ukončení. Na přebalení se opět nabídla některá ze skladnic. Jejich ruce bývají čistší než ty autoopravářů,přece ale ne zcela čisté. Tak utíkaly nejen dny, ale i měsíce. Když matka přicházela po ukončení svého vyučování z chebské „zdrávky,“ ze sokolovského nádraží, byl již kočárek zaparkován před domkem babičky a malá Iva rozmazlována v chapadlech bábinky. Maminka Ivky se jen divila špinavým otiskům na kočárku a to nejen vnějším, ale i vnitřním. Po dokonalém vyčistění se jako zázrakem špinavé fleky objevovaly každý den zase – začala si myslet, že se dostala do rodiny špindírů, jezdících ještě k tomu s oblibou kočárkem v tom největším blátě. Maminka po letech při jedné procházce městem, s mezitím již desetiletou Ivou, potkala jednu ze skladnic ČSAD. „Ježíši, neříkejte, že to je ta holčička, co u nás stávala s kočárkem v ČSAD každý den na dvoře? Ta ale vyrostla…“ Tajemství otce a dcery bylo vniveč! Vysvětlovací vložka Malé vysvětlení. Diskuse za článkem Pokus o zábavu za totality mi hlásila, trochu jste zaspal dobu. Dneska si za svlékání a erotické služby nechávají platit i muži. Jde o odezvu na mou připomínku, že některé ženy si za tyto služby nechají (i) platit. Pozor, šlo o dobu kolem roku 1960, kdy mnoho blogerů ještě nebylo na světě, což jim závidím. Já v té době měl po vojně (lze se dočíst v mé knize Ruksak legrace, erotika a smrt). Tato doba také ještě nevlastnila „kólboje“ (colboy – mužský opak prostitutky) ani na západě. Omlouvám se za špatnou formulaci ohledně prostitutek na konci článku Pokus o zábavu za totality. Má se jednat o dobu pračlověků, do které má generace nemá daleko. Už nám tak nefunguje mozek, máme problémy s obsluhou mobilních telefonů a počítače jsou pro nás záhadou tou největší. Snažte se, vy mladší, do této doby vplout co nejpozději. Přeji Vám úspěch. Malá prosba: převádějte nás přes frekventované silnici. Děkuji za mou generaci – i ty ještě zralejší. Zralý opelichaný kocour Horst
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda má další dotaz
"Večierka!" to zaječel na chodbě hlas svobodníka Junáska, který ještě nedávno takhle hlaholil na Slovensku na ovce svých rodičou. Teď má dozorčího roty a musí plnit vojenské příkazy. Už také vklouzla jeho hlava do našeho pokoje,
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda a rotný Provaz
Jiný problém měl každé ráno po příchodu do kasáren nadporučík Charvát. Hned u stolku dozorčího roty se ptal, jestli by mu nemohli sehnat něco k na zub. Pro tohoto lidského důstojníka jsme se mohli přetrhnout. My tři jsme zase měli
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda a rotný Provaz
Problém měl každé ráno po příchodu do kasáren nadporučík Charvát. Hned u stolku dozorčího roty se ptal, jestli by mu nemohl sehnat něco na zub. Pro tohoto lidského důstojníka se vždy nějaký drobek našel. My tři měli zase největší
Horst Anton Haslbauer
Kraví hora a pomsta vojína Harryho Valdy
Za dva dny nás, ve stejné sestavě, hnali na znojemskou Kraví horu, ten vysoký kopec u Dyje začali někteří silně nenávidět. Důstojník si tentokráte vzal na pomoc poddůstojníky a velitele čet. Mazáci nemuseli mít na zádech zátěž. Na
Horst Anton Haslbauer
Trojlístek a rodí se Ruksak
Pomalu jsme s Harrym k sobě nalézali cestu. Zjistili jsme, že vysíláme na stejných vlnách a na ty samé vlny byl naladěn i Mirek Picka. Začali jsme hledat jeden druhého, i když povahové vlastnosti jsme zcela totožné neměli.
Horst Anton Haslbauer
Vojín Valda má dotaz
Krátce před počátkem osobního volna ohlásil poručík Hasák akci, abychom se nenudili. Přemíchání mužstva v místnostech podle seznamu jmen na nástěnce. Po jeho odchodu ze zaměstnání se organizace chopili podle svého svobodníci
Horst Anton Haslbauer
Frajer poručík Hasák
"Kdo umí sekat trávu," ptal se všech svolaných bažantů u roty poručík Hasák. To by mohla být ulejvárna venku, někde mezi mladejma venkovankami, byla myšlenka vojáků prvním rokem a skoro do jednoho se hlásili, až na vojína Čiperu,
Horst Anton Haslbauer
Tóny Palónek a účinky bromu
Antonín Brandl byl můj spoluhráč z Baníku Sokolov a výborné levé křídlo. Jelikož Tóny v české řeči malinko zanechával německý nádech, vyslovoval i balónek a balón s "pé," a tak dostal přezdívku Tóny Palónek. Oba jsme dostali
Horst Anton Haslbauer
Šikana od mazáků po odchodu důstojníků z kasáren
Se šikanou jsem se setkal poprvé v životě. Jsem vzteky bez sebe, že se musím krotit, abych někomu nenabouchal. V civilu bych neotálel, ale trestu na vojně bych se nevyhnul. Nasluhování jsem se chtěl vyhnout. Vojínu Čiperovi se
Horst Anton Haslbauer
Peklo po přísaze a lehké ženštiny pronásledované velitelem pluku
Po přísaze se i rajóny staly peklem. Chodby a schody dělat kartáčkem na zuby, záchody holýma rukama. Nevadí, nyní po přísaze už máme nárok na regulérní vycházky. Celý pluk bažantů stál na buzerplacu proti svému veliteli pluku,
Horst Anton Haslbauer
První noční cvičný poplach
Ten využili mazáci, kterým scházelo všelicos z vojenské výstroje. Tak jim v době jejich bažantství, bylo z osobní skříňky kradeno při nočním poplachu, tak oni teď si své ztráty opět doplňovali od nás bažantů. Poplach se opakoval
Horst Anton Haslbauer
Svobodník Mezera, vojín Lettl a prazvláštní vojín Zrníčko
Na pokoji nás bylo patnáct, náš velitel pokoje, svobodník mazák Mezera, je velitelem tanku a slušný člověk. Na nejvzdálenějším štrozoku ode dveří se uvelebil vojín Lettl, myslel to s námi dobře, zápach z jeho nohou u některých
Horst Anton Haslbauer
Rekruti
Sokolovské nádraží bylo plné rekrutů, z devadesátidevíti procent sťatých, jak zákon káže. Byl podzim 1958 a zvláštní vlak připraven k odjezdu do všech koutů Československé republiky. Rodiče pomáhali svým synům do vlaku, matky
Horst Anton Haslbauer
S Terezou to nebylo podle mého přání
O absolvování odborného učiliště v Liberci a prvním zaměstnání v Sokolově, kdy jsem výplaty vnucoval mamince už jsem psal. Teď příjde mé další dvouleté odloučení od rodiny vlivem zeleného sukna. Ti starší z nás to měli povinné.
Horst Anton Haslbauer
Střípek o nosu
Listoval jsem v nějakém divadelním časopisu s fotkami herců, najednou jsem si uvědomil, že vlastně nevím, jaký mám profil obličeje. Můj nos je zpředu normální, ale jak vlastně vypadá ze strany? Líbí se mi nosy rovné a u žen i
Horst Anton Haslbauer
Další z mé knihy Ruksak, legrace, erotika a smrt
Celá ta sranda začala 26. července 1939 po sedmé hodině, když mě maminka konečně vypustila ze svého lůna. Už bylo na čase, i když si stěžovat nemohu - po celých těch devět měsíců bylo o stravu a střechu nad hlavou postaráno -
Horst Anton Haslbauer
Ruksak - střípky
z této knihy. Autor narozen 26. 07. 1939 v Loučkách u Karlových Varů, hrál závodně v Sokolově a Liberci kopanou, lední hokej, volejbal, boxoval a jezdil automobilové závody do vrchu. Po skončení sportovní činnosti hrál amatérsky
Horst Anton Haslbauer
Standa 2
Ještě na přeskáčku něco mi poslaného od Standy, kde nepíše o svých sokolovských láskách. Tento můj a dva roky starší kamarád, dokáže nejen brnkat na různé hudební nástroje, ale také na srdíčka dam různého věku. Jak následovně
Horst Anton Haslbauer
Standa
Po vojně mě ulovila při jednom mém veřejném blbnutí a bavení lidstva na ulici. Byla to divadelní skupina tvořící po vzoru SEMAFORU. Vedl to Standa Tatar, učitel z Mělníku, přemístěný na Sokolovsko za trest. KOMUNISTICKOU stranou,
Horst Anton Haslbauer
Mé kopání slyšitelné až do Kanady
Posledně jsem napsal, že jsem vykopával 60 metrů hlubokou "strouhu" místo centimetrovou. Upozornil mě na to Honza až s Kanady. Prý to slyšel i u nich v Kanadě na zahradě. Teď tady umístím několik obrázků, co jsme vybudovali.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 619
- Celková karma 18,13
- Průměrná čtenost 764x