Horst Anton Haslbauer
- Počet článků 619
- Celková karma 18,21
- Průměrná čtenost 764x
Seznam rubrik
Horst Anton Haslbauer
Amíci a uličníci
Jalový Dvůr. Na hlavní silnici Loket - Karlovy Vary mají Američané závoru. Hned u silnice je hospoda s pláckem pro stoly a lavice, teď tam stojí několik džípů. Okolo nich jsou děti z vesnice, které si zvědavě prohlíží své první
Horst Anton Haslbauer
Černoši něco žvýkají
Na dvůr přibíhá Fritz a s očima dokořán řve: "Lidi, jsou tady černoši..., já viděl černochy..., Amíci tu jsou..., na silnici na Vary postavili závoru..." vyndavá z úst žvýkačku, "a hele, co mi dali, prej se to menuje žvejkačka
Horst Anton Haslbauer
Jak nás s tetou strašily stíhačky
V sednici se snídá, Anna má sepjaté ruce, oči sklopené a potichu říká: "Co nás všechno ještě čeká," zvedne hlavu ke stropu, "Pane Bože?" "Co bude z mých dětí?" zapojí se Marie." "Nechtěla jsem vám to vůbec říkat," přidá se
Horst Anton Haslbauer
Na dvůr vtrhli Rusové
Palečkův domeček, před kterým stojí velká dřevěná lavice, je ohrožen. Křovisky se k němu opatrně plíží šestiletý Horst. Místy leze po čtyřech a neustále se rozhlíží do všech stran. Pak se jeho zrak zapíchne do dvířek altánku
Horst Anton Haslbauer
Děda a vnuk
Na hrbolaté polní cestě poskakuje bryčka, tažená nocí jedním silným koněm. Na kozlíku drží opratě Alois, k němuž se strachy tiskne jeho vnuk. V tom je malá dušička, za nimi totiž leží nebožtík belgický doktor, přikrytý dekou.
Horst Anton Haslbauer
Zemřelý neznámý a dva chlapci
Celá skupina jde pomalu ke stavení, u jehož vchodu to začíná křičet v kočárku. Děda strčí do úst vnukovi svůj výrobek z tabáku a ten si ho, se zamozřejmostí dospělého, chce nechat zapálit od výrobce. Jedna maminčina ruka uštědří
Horst Anton Haslbauer
Transfuze Antona Horsta
Před hlavním stavením statku stojí babička Anna a její dcera Marie, matka Horsta. Ta ještě neví, že ve svých pětadvaceti je už podruhé válečnou vdovou. Druhá dcera Anny a Aloise, osmnáctiletá Hilda, si zrovna hraje s loveckým
Horst Anton Haslbauer
Transfuze
Slunce a lidé už mají za sebou valnou část tohoto dne. Po dvoře statku se procházejí dvě slepice a jeden kohout, který občas vykonává svou povinnost. U mladé břízy vedle stodoly vykonávají s rozkročenýma nohama zase svou potřebu
Horst Anton Haslbauer
Transfuze pokračuje
Osmdesát procent děje se odehrává v Sokolově a Dolním Rychnově (1948 - 2004), také dva roky v Liberci. V knize se dočteš čeho se vyvarovat v mládí, abys ve zralém nedopadl jako já. Proč jsem se nestal slavným fotbalistou, boxerem,
Horst Anton Haslbauer
Z mé první knihy Transfuze - 2005
Psáno v upomínku na moji maminku a Jirku Smutného zvaného "Lemra," který přišel o život při výkonu vojenské základní služby. Předmluva Vážený čtenáři (nepíši VÁŽENÍ, neboť nevím, jestli to budou aspoň dva číst), zamysli se
Horst Anton Haslbauer
Máma
Sestra Marjána si vymohla, že sanitka mámu odvezla do jejího sokolovského bytu. Za dva dny už ji zase museli vzít nazpět do nemocnice, kde jí byla zavedená umělá výživa. Ani těch jejích pět dětí už jí nemohlo pomoci. Nejmladší
Horst Anton Haslbauer
Máma - 1991
Po šesté operaci rakoviny střev se mamince přitížilo. Leží v sokolovské nemocnici. Začal jsem jí psát v Norimberku dopis: Mami, i když mám v jistých věcech rád pořádek, někdy nenávidím fakta! Rád mám ale filozofování a blbnutí
Horst Anton Haslbauer
Pan učitel - rozloučení
.Na chalupě v Hlohovčicích jsem měl pohlednici ze Sokolova. Srdečný pozdrav Tobě a celé Tvé rodině posílá V. Němec. Už třikrát jsem četl závěť Tvé maminky a pořád se mi líbí. Byla hodná a rád na ni vzpomínám. I Tobě vděčím za
Horst Anton Haslbauer
Pan učitel se horšil
Nejsmutnější byla má předposlední návštěva začátkem roku 2000. Můj PAN UČITEL bez své ženy chřadnul. Otvíral mi dveře na chodbu velice pomalu a vrhl svému žákovi v ústrety tak smutný pohled, až jsem se lekl. Stáli jsme v chodbě
Horst Anton Haslbauer
Pan učitel -hodně smutný
Do Sokolova jsem se po úmrtí maminky roku 1991 dostával velmi zřídka a také jsme koupili na Domažlicku starou chalupu, kde bylo práce nad hlavu. Sokolovští kamarádi tam za námi jezdili na pracovní návštěvy. Písemný styk s panem
Horst Anton Haslbauer
Pan učitel
Další jeho dopis byl psán 19. dubna 1989. Milý Horste! Děkuji ti za poslední dopis i za zaslané povídky
Horst Anton Haslbauer
Učitel a žák po mnoha letech - pokračování
Chodil jsem k nim při každé návštěvě své maminky do Fučíkovky, která mi něco připomínala a je dnes přejmenovaná na ulici Jednoty. Paní Ludmila nás dva vždy obskakovala, abychom, jó, neztratili nit při našich debatách. Měla radost,
Horst Anton Haslbauer
Český učitel a německý žák
Pan učitel Václav Němec dělal ředitele školy v době, kdy jsem ho poznal. Bylo to ve čtvrté třídě. Byl našim třídním a měl nás třicet sedm. Ztratili jsme se z očí, do páté jsem začal chodit mimo Sokolov po přestěhování rodičů do
Horst Anton Haslbauer
Egon
Uběhlo zase několik roků, kdy náš STREJDA pečoval doma o svou ženu ležák. Krmení, pleny, mytí. Někdo by se divil, proč nedá ženu do ústavu. Jeho povaha to nedovolila. Dokud mohu a stačím na to, nepřipadá to v úvahu. Styděl bych se
Horst Anton Haslbauer
Nejlepší strejda a kamarád v jednom
Po mé emigraci 1982 jsem to měl k Egonovi už jen 300 kilometrů. Každé jeho narozeniny jsme k němu vyráželi s plně obsazeným autem, často tam jezdila s rodinou i má dcera Iva a brácha Harald, když i oni byli byli na této straně
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
